Doba Volejte řediteli končí, proti odvolání se dá těžko odvolat

Kdo začíná nový týden tam, kde seděl před sedmi dny, patří k dětem štěstěny. Přežil vlnu odvolávání bez možnosti dovolání. Namátkou: Ministryně spravedlnosti Helena Válková odvolala šéfa Vězeňské služby Petra Dohnala.

Ministr dopravy Antonín Prachař odvolal pověřeného šéfa Ředitelství silnic a dálnic Jiřího Mayera.

Jan Kubiš, který Mayera nahradil, hned první den ve funkci odvolal většinu vedení.

Ministr obrany Martin Stropnický odvolal mluvčí Miru Třebickou.

Francouzský prezident François Hollande po volebním debaklu odvolal premiéra.

Fotbalový klub Leverkusen po černé sérii zápasů odvolal trenéra.

A TV Barrandov stáhla z vysílání pořad svého odvolaného ředitele Vladimíra Železného.

Princip je týž: prostě kus za kus, jméno za jméno, ať jde o lidi, nebo pořady. Kubiš nahradí Mayera, České milování zaskočilo za Volejte Železnému. Což po pravdě vadilo asi nejméně, neboť exředitel, jenž své odvolání líčil jako „povýšení“na šéfa rozvoje, beztak v minulém vysílání rozprávěl jen o Unii a o víně.

Alespoň si ještě vychutnal pár minut neslavné slávy. Časy, kdy se volalo náčelníkům, aby poradili, jak žít, nenávratně končí. S náčelníky se zametá. Právem neprávem, to je jiná otázka. Ale každé odvolávání, pokud dotyčný celou firmu nevyvraždil, by mělo mít jistou důstojnost, určitá pravidla. Fazonu.

Ve filmu Lítám v tom hrál George Clooney specialistu na odvolávání. Po celé Americe si jej zvali, aby za ně udělal špinavou práci vyhazovů ve velkém: s citem, noblesou, s uznalými díky za zásluhy, s nacvičeným hlubokým pochopením a vírou v nové životní cesty. Pravda, ne každý naviják spolkl, tu a tam někdo skočil z okna nebo po Clooneym, ale existují chvíle, kdy i předstíraná sounáležitost člověku pomůže, aby si nepřipadal jako to poslední ukřivděné lejno.

Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil, zmatkuje král v Pyšné princezně. Jistě, je to směšný, ale taky svým způsobem nadpřirozený pohádkový hrdina. Těžko se v realitě moderního odvolávání najde člověk, který by prohlásil – Odvolávám, že jsem pana XY odvolal, byla to chyba, prosím ho, aby se vrátil.

Vlastně jeden se objevil. Sudí v italské lize odpískal na radu pomezního rozhodčího penaltu, ale pak si podebatoval s hráči, načež své rozhodnutí odvolal. Zatím ho za to snad neodvolali, ale do bláznů už mu stihli vynadat.

A mají pravdu. Jak by svět vypadal, kdyby si každý pan odvolávající dovolil volat panu odvolávanému, co si o tom ve vší úctě myslí.