Ne, k poště bych neutekla

Do televizní Dvorany slávy vstoupila za nadšených ovací herečka Jana Štěpánková. Letos oslaví osmdesátku

PRAHA (spa) Před začátkem nesměla nic prozradit. „Ale nerada kamkoli chodím dělat jen stafáž,“napověděla žertem Jana Štěpánková, co se pak během večera TýTý stalo skutečností. Herečka za mohutného potlesku vestoje vstoupila do televizní Dvorany slávy.

Je pravda, jak se traduje, že herec při potlesku zapomene na vše, co ho bolí nebo trápí?

Ano, naprosto přesně takhle to účinkuje. Když stojíte na jevišti, natož tady v Divadle na Vinohradech, kde jsem tolik let působila, celé hlediště povstane a tleská, pak máte pocit, že se vznášíte. To je to, co nás herce drží, vůbec největší dík, jaký si umíme představit. S hledištěm totiž dýcháme.

Zažila jste někdy i chvíle, kdy jste volby profese litovala?

Ne, naštěstí nikdy. Samozřejmě člověk v životě zažije i hodně zklamání, v divadle se mění lidé, vedení, zaměření. Ale opravdu nikdy mě snad ani na okamžik nenapadlo, že bych si řekla: Tak a dost, já jdu raději k poště.

Na co se v současné době díváte v televizi?

Na seriál První republika, samozřejmě.

Ale na něj se dívat asi musíte, když v něm hrajete.

Právě že už nehraju. Ve čtvrtém dílu mě nechali umřít. Ale myslím, že už je to mrzí. A dobře jim tak. Chodí teď za mnou s nápady, jestli bych se nemohla v dalších epizodách třeba zjevovat jako duch.

A kromě První republiky – máte ještě nějaký oblíbený pořad?

Ani moc ne. Já totiž vaření na obrazovce nemusím, a teď v televizi vaří kdekdo a pořád – ta paní z Ostravy, pan Babica, Kluci v akci... Ale počkejte, jedna výjimka mě napadá: ráda se podívám na Případy 1. oddělení.

Na krimi? Proč?

Protože to je výtečně udělaný žánr, který přitom nepoužívá ani kaluže krve, ani skřípající brzdy.

Pokud vím, už se začíná vymýšlet druhá řada Případů. Mám se přimluvit, abyste v ní dostala roli?

Jenže oni by mě zase zabili, že?

Třeba byste naopak vyšetřovala ve stylu slečny Marplové.

To by byla jiná. Kéž by to uměl někdo napsat! Viděla jsem teď Judi Denchovou ve filmu Philomena, ona je prostě neskutečná, ale navíc má co hrát. U nás chybějí autoři. Po pravdě chyběli vždycky.