JARNÍ PŘÍPRAVY
Těším se na něj. Cítím ho v kostech. Čichám ho v lesních vůních, závanech větru i v kapkách deště. Miluju ho nejvíc ze všech ročních období. Jaro.
Vždycky jsem tohle období měla ráda. Čas, kdy se po zimě začíná probouzet příroda. Ptáci zpívají hlasitěji. Déšť voní jinak. A samozřejmě ty kytky všude kolem, jaterníky a bledule, petrklíče a podběl. Když vyschne lesní půda a sluníčko začne mít sílu, miluju procházky lesem. Jakmile zasněně usednu na mech, poslouchám bzučení ještě stále malátných včel a kochám se tak intenzivně, až z toho usnu. Znovu a znovu každoročně vyhlížím, kdy se začnou prodávat sazenice rajčat a okurek, a nořím ruce do ještě studené půdy. Pak nadávám, že mi všechno pomrzlo a o měsíc později kupuji sazenice znovu. Konečně rozkvetou třešně a já se dokopu k prohlídce skříní a výměně šatníku. Zjistím, že nejstarší dítě nemá žádnou jarní bundu ani kalhoty a ostatní dva mají na všech kolenou díry. Ve chvíli, kdy muž dokončí údržbu bicyklů a kluci si poprvé natáhnou kraťasy, je jasné, že jaro je s konečnou platností tu.
Děti ve vzdělávacích zařízeních začnou recitovat jarní básničky. Já si umíním, že by se kluci měli konečně naučit jinou velikonoční koledu než Hody hody, a pak na to zapomenu. Hledáme vrbu nejvhodnější na pletení pomlázek a stejně uřízneme pruty, které se lámou. Ze školy přijde lísteček, že máme vyfukovat vajíčka. Opět se divím, že bílá vejce v Česku vůbec nejsou k sehnání. No a po Velikonocích můžeme začít plánovat letní dovolenou.
Poslední dobou to má jaro trochu popletené, ale není samo. Zmatená je i zima, ve které není zima. Zmatená jsem taky já. Všude, kam přijdu, je jaro jiné a dostavuje se v jinou dobu. Vždycky si zvyknu, naučím se rozeznávat příznaky a pak zas jedu jinam. Přesto na něj vždycky čekám s novou nadějí. S nadějí, že se něco zlepší, lidé začnou být veselejší, opustí je zimní únava a chřipkové bacily a s přibývajícím světlem roztají jako zbytky sněhu. Pokud tedy nějaký sníh vůbec napadl.
Na Tchaj-wanu samozřejmě sníh nenapadl. Ani jsem to nečekala, naopak, myslela jsem si, že zimu ani nepoznám a že možná nepoznám ani jaro. Domnívala jsem se, že na ostrově, kde jahody začínají zrát v prosinci, bude buď horko, nebo pršet. Ne že bych se tolik spletla. Ale když mi teploměr začátkem března hlásil 13 stupňů (a bylo tak lezavo, že člověk cítil vlhkost a chlad až v kostech), děti jsem do školy balila do svetrů a pláštěnek, zatímco kamarádky v Čechách věšely prádlo ven a libovaly si, jaké je teplo, říkala jsem si, jestli jsem si nespletla zemská pásma. Tchaj-wan se mě tu a tam snažil přesvědčit, že ne, a na jeden až dva dny se oteplilo. Dvakrát dokonce bylo takové vedro, že jsme jeli k moři a děti se svlékly do nahata, stavěly hrady z písku a válely se u břehu ve vlnách. Kolem procházeli místní v péřových bundách a kozačkách a divili se, kdo že se to v zimě koupe. A další den se zatáhlo a zas čtrnáct dní pršelo.
Já přepínala klimatizaci na topení, po večerech se zimomřivě halila do kašmírového plédu a s nostalgií vzpomínala na jaro v Mongolsku, které sice bylo mnohem chladnější, ale přesto o sobě dávalo vědět výrazněji. Mongolové neměli jaro moc v lásce. Bylo mrazivé, suché, často plné písečných bouří a pro dobytek oslabený dlouhou zimou bývalo jarní počasí konečnou. Na jaře se v Mongolsku umíralo, a přesto bylo zároveň i plné života. Nechtěla jsem věřit, že se začíná probouzet už v únoru, po oslavách mongolského Nového roku. Není přece možné mluvit o jaru, když step pokrývají jehličky ledu, od úst jde pára a je třicet pod nulou. A přesto, v téhle době se začínala rodit kůzlata a jehňata, vzduch byl cítit novým začátkem a zněl veselým mečením. Slunce svítilo, ostatně stejně jako dalších 280 dnů v roce, a já věděla, že na nové světle zelené štětičky modřínů si sice ještě počkám, ale jinak má zima už odpískáno.
A tak přesto, že teď už zase venku prší, přitáhla jsem si na balkon dva pytle hlíny. Dosypala jsem j i k mandarinkovému keříku a přesadila stromovou kapradinu do většího květináče. Už se jí začíná zelenat první list. Jaro je tady. Vždycky přijde. A i když ho třeba nemáte rádi, protože máte sennou rýmu, pusťe ho dovnitř a zkuste se mít... Jarně.