Neumím žít NA HROMÁDCE

Vdávalasetřikrát. Pokaždéprýzláskyaspřesvědčením, žejeto dokonceživota. MožnáiprotopodruhémrozvoduBáraBasiková propadlasebeobviňováníabálase, žeužzůstanesama. Vdivadleale potkalasvéhotřetíhomužeavšestačtyřicetisejínarodilovytoužené třetí dítě.

KB. B.: Já se ale na téhle svatbě musela krotit, protože jsme druhý den odjížděli s kapelou na koncert do Německa. Ze svatebních oslav jsem ve tři ráno běžela domů, převlékla jsem se a nasedla do autobusu. B. B.: Zase to poslední. Brali jsme se v moravském hradě Bouzov, nádhera. Ale i první svatba byla úžasná, měli jsme ji na Staroměstské radnici, po obřadu na nás čekaly asi dva tisíce fanoušků a z náměstí jsme přejížděli ještě na církevní obřad v kostele. Podruhé jsem se vdávala na Novoměstské radnici, tahle svatba byla nejuhlazenější, velmi decentní. B. B.: Všechny troje byly podle mého gusta. Ale když se dívám na fotky, tak přesto, že mi na třetí svatbě bylo pětačtyřicet, sluší mi to tam nejvíc. Je vidět, že jsem opravdu šťastná. Ve vlasech jsem měla velký nařasený závoj a šaty byly dlouhé, splývavé s krajkovými rukávky. B. B.: To rozhodnutí musí vycházet z dané nevěsty, někdo v pětačtyřiceti vypadá o deset let mladší a naopak. Moje babička se podruhé vdávala stejně jako já v pětačtyřiceti. Nedávno jsem se probírala fotkami a narazila jsem i na ty její svatební. Dala jsem je schválně vedle těch mých a na těch z roku 1969 stojí korpulentní žena ve velmi decentním nevkusném kostýmku s kloboukem na hlavě, který skrývá trvalou. Byly jsme stejně staré, ale tehdy ženy po čtyřicítce vypadaly jako babičky. Zaplaťpánbůh, v tomhle se doba posunula opravdu hodně dopředu.

terá vaše svatba byla největší mejdan?

B. B.: Ta poslední, zábava trvala do rána.

Čekala jsem, že to bude ta první. To vám bylo sedmadvacet a člověk má k bujarým večírkům blíž.

Které svatební místo bylo nejromantičtější?

Ve kterých šatech vám to nejvíc slušelo? Přitom nevěsty, které se vdávají podruhé, potřetí a jsou starší, se mnohdy ve výběru šatů drží zpátky. Mají za to, že se nehodí, aby měly klasické velké svatební. Nebyla jste po dvou rozvodech rozhodnutá, že už další svatbu nechcete?

B. B.: Jsem možná v dnešní době za blázna, ale já pořád svatbu beru velmi vážně. Vždycky jsem se vdávala z lásky a věřila, že je to na celý život. Kamarádky říkají, že jsem praštěná, že se hned vdávám. Ale když se zamiluju a je to vážné, neumím žít jen na hromádce. A po každém rozvodu jsem se obviňovala, že jsem selhala, že jsem to nezvládla. Vím, že chyba bývá na obou stranách, ale já mám celý život tendenci se sebeobviňovat. Když jsem se rozvedla s druhým manželem, nesla jsem to hodně těžce. Bylo mi přes čtyřicet, dcery byly v pubertě a já si vyčítala, že jsem jim nedala úplnou rodinu, tudíž jsem selhala i jako matka. Byla jsem sama a brala jsem to jako konečnou.

Není ta hrozba samoty důvod, proč některé ženy zůstávají v nefungujících vztazích?

B. B.: Asi ano, protože já ten rozvod brala jako tragédii. Měla jsem za to, že už mě nic nečeká. Jenže nikdy nevíte, co přijde – když jedny dveře zavřete, jiné se otevřou. Poznala jsem Petra, který mi ze života udělal růžovou zahradu a navíc spolu máme syna. Dítě jsem totiž chtěla už v druhém manželství, ale bývalý muž byl silně proti a já, jak jsem přizpůsobivá, jsem to akceptovala. Ale se sebezapřením, protože uvnitř jsem si další dítě moc přála.

U vašeho třetího manželství se často řeší věkový rozdíl – váš muž je o patnáct let mladší. Neštve vás, že Karla Gotta či Petra Jandy se nikdo neptá, jak vidí budoucnost s výrazně mladšími ženami?

B. B.: Samotnou mě překvapilo, že to vzbuzuje takový zájem. Přitom můj první manžel byl o rok starší, druhý o deset let a nevyšlo to. Nezáleží na čísle v rodném listě, ale na konkrétním člověku. S Petrem jsme spolu osm let a funguje to. Když jsem ho poznala, bylo mu sedmadvacet a překvapilo mě, jak je samostatný, rozumný, soběstačný, nepřipadal mi jako nezkušený kluk.