BOŘIČI MÝTŮ: PROTIKLADY SE PŘITAHUJÍ
Můj kamarád si vzal za manželku opravdu krásnou, skromnou, citlivou ženu. Byli spolu šťastní až do chvíle, kdy se jeho žena zapomněla odhlásit ze své mailové schránky a on si sedl za počítač. Musela s pravdou ven. Zamilovala se do kolegy s luxusním autem a značkovým tričkem a teď potřebuje čas, aby zjistila, s kým chce být.
,, Já tomu fakt nerozumím. Ukázal jsem jí ty nejkrásnější věci, co existují, třeba západ slunce na severním pólu, vzal jsem ji pod stan, upekl na ohni kuře, koukali jsme na hvězdy!!!“Jak ho znám, tak u toho ještě hrál na kytaru a zpíval.
,,Ona mi zase ukázala Arkády a Chodov.“Řekl bez kousku ironie, vděčný jí za rozšíření těchto obzorů. Zabořil hlavu do dlaní a já si pomyslela, kolik žen, co znám, by se o něj porvalo, protože neznají nic krásnějšího než koukat se na hvězdnou oblohu.
Zaujal mě názor psychoterapeuta Lukáše Dastlíka, který říká, že ve vztahu musíme být sobečtí a nedělat kompromisy, protože po čase začneme být nespokojení a partnerství se rozpadne. Sobečtí v tom smyslu, že musíme říkat nahlas, co chceme a po čem toužíme. Vybírat si partnera podle kompatibility, podle stejných životních hodnot, se zdá být zárukou toho, že vztah vydrží.
A to, že má náš nový partner stejného vysávacího robota nebo mu v autě hraje naše nejoblíbenější skladba, kterou skoro nikdo nezná, ještě neznamená, že chce to samé, co chceme my. Nezbývá nám nic jiného, než se ho na to na rovinu zeptat a počítat od začátku s tím, že i tento vztah může zítra skončit…
Zatímco ve fyzice bereme vzájemnou přitažlivost protipólů jako samozřejmost, v životě nad tím mnohdy nestačíme žasnout. Nejde nám do hlavy, jak kupříkladu může hodná a věrná dívenka naběhnout přelétavému flamendrovi, dát mu přednost před mužem se stejně pozitivními vlastnostmi, jaké má ona sama, a pak se trápit v takto očividně nerovném vztahu. Jenže ona to vidí jinak. Ji ta jinakost provokuje a vzrušuje. Je zvědavá, jaké to s ním bude. Ten hodný a věrný je příliš stejný jako ona, není tam co objevovat, žít s ním by byla nuda, alespoň jí to tak připadá. Pochopitelně se spálí a zařekne se, že takového darebáka už nikdy nechce vidět – a příště sedne na lep zase někomu podobnému, jen v trochu jiném vydání. Neboť i jeho ona láká jako protipól.
Dva záporáky to k sobě nepřitahuje, konkurovali by si, roztočili by život příliš prudce a všechno by se jim rozpadlo. Instinktivně lnou k člověku solidnímu, pozitivnímu, který jim vytvoří klidné zázemí a jehož si také mohou snadno pro jeho mírnou povahu ochočit, ba přímo kolem prstu otočit!
V každém vztahu musí být jeden šéfem, druhý aspoň trochu pokornou ovečkou, jestli se to má hýbat kupředu. U protichůdně nastavených jedinců se to dá celkem bezbolestně zařídit, ale zkuste si představit ten masakr, když se snaží prosadit na úkor druhého dva dominantní! Přitahování protipólů je tedy sice mnohdy slzavé, avšak funkční.
No jo, ale teď mě napadá, jak si poradit s jiným rčením, že totiž vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. To možná ale není mýtus, nýbrž tržní realita.