Reforma je mrtvá, ať žije... ale co?

Poslanci včera zahájili likvidaci Nečasovy penzijní reformy. První pokus, jak zabránit kolapsu důchodů, tedy skončil – a jiný tu není.

Není důvod, aby tu tento apendix existoval. Těmito slovy včera premiér Bohuslav Sobotka ve Sněmovně vysvětlil potřebu zašlapat do země trosky penzijní reformy Nečasovy vlády. Důvodová zpráva k zákonu, který má definitivně zlikvidovat předloni vzniklý druhý důchodový pilíř, to popisuje sice sofistikovaněji, ale říká vlastně totéž: proč udržovat při životě projekt, který oslovil ani ne 90 tisíc plátců?

Je to, jako když ve Vančurově Rozmarném létě volá dědeček na kouzelníka Arnoštka při jeho provazolezeckém vystoupení: „Slezte dolů, natlučete si!“Přitom škube lanem, a když z něj kouzelník opravdu spadne, vítězoslavně dodává: „Vždyť jsem vám říkal, že spadnete.“

Sociální demokracie v roli opozice se na krachu Nečasovy penzijní reformy výrazně podepsala. V době, kdy už pravicová vláda byla značně nedůvěryhodná, strašila lidi, že po nástupu k moci vznikající privátní penzijní pilíř stejně zruší a znárodní. A nějak tehdy zapomínala dodat, že při tom nikdo nepřijde ani o korunu.

Spravedlivě však dodejme, že to nebyl šťastný projekt od samého začátku. Aby mohl reálně řešit problém českých penzí, musel by být druhý pilíř asi povinný, nikoliv dobrovolný. Koaliční kompromisy udě- laly z reformy kočkopsa, nehledě na to, že celý princip částečné privatizace důchodového systému utrpěl v sousedních postkomunistických zemích těžké rány.

Přesto však to byl za desítky let diskusí v několika parlamentech, vládách i odborných komisích první systémový a opravdu uskutečněný řez do stále více ztrátového penzijního systému. Pravicová reforma nabídla alespoň odpovědnější části populace šanci lépe se připravit na stáří: dnešní dvacátníci nebo třicátníci si mohli do penze naspořit kolem tří milionů korun.

Kdyby včera přišla středolevá vláda s tím, že chce pravicovou reformu zrušit, protože její recept na léčbu českých penzí je mnohem lepší, bylo by to sice v duchu naší tradice ode zdi ke zdi, ale tak už to v demokracii chodí. Problém je, že Sobotkova vláda dnes nic lepšího v ruce nemá.

V koaliční dohodě ještě tři vládní strany slibovaly, že ustaví odbornou komisi, která navrhne změny důchodového systému s účinností od roku 2017. Ve vládním programovém prohlášení už pro jistotu časový termín chybí a kabinet se soustředil hlavně na vyšší a častější valorizace penzí, tedy ne jak peníze do systému dostat, ale jak je z něj rychleji vyčerpat.

Jediné, co z vládní reformy zbylo, je ta slavná Potůčkova komise, už třetí za posledních deset let. A v ní dokonce jen jeden ze tří pracovních týmů řeší možné systémové zásahy do penzijního systému. Nápady tam padají zajímavé, jak už to na sedáncích sociologů a demografů bývá, třeba rozdílnou sazbou penzijních odvodů odměnit rodiče, a naopak trestat bezdětné.

Ale žádnou penzijní reformu nečekejme, minimálně ne za této vlády, která už je skoro v polovině svého mandátu. Nečasův pokus je mrtev, teď nás čekají další roky či desetiletí debat a snění o lepších penzích.