Romantický zločin. S oběťmi dejte pokoj
Pět minut po třetí odpoledne to bude přesně padesát let, co z londýnského vězení uprchl Ronnie Biggs, jeden z aktérů Velké vlakové loupeže. A ukázkový příklad romantizace kriminálníka.
Ale vraťme se dva roky před útěk lupiče Biggse. Ve středu 7. srpna v 18.50 se dal v Glasgow do pohybu poštovní vlak, souprava dvanácti vagonů tažená dieselelektrickou lokomotivou. Ve vozech bylo sedm desítek zaměstnanců Královské pošty, během cesty třídili zásilky. Měli na to 9 hodin a devět minut, vlak byl očekáván v Londýně 8. srpna minutu před čtvrtou ranní.
Do cíle zbývala hodina, když se souprava přiblížila k návěstidlu, na němž svítila červená. Hlavní strojvedoucí Jack Mills (58) zabrzdil. Jeho pomocník David Whitby (25) po chvíli seskočil z lokomotivy, aby se traťovým telefonem spojil se signalistou a zjistil, proč stále svítí „stůj“. Netušil, že lupiči zakryli zelené světlo a pomocí drátů a baterie rozsvítili červenou. Signalistovi se Whitby nedovolal, telefonní kabel někdo přeřízl. Než se stačil vrátit do kabiny, napadli jej lupiči.
Gangsteři – bylo jich patnáct – se vyhoupli na lokomotivu. Millse omráčili železnou tyčí, rozpojili soupravu a s lokomotivou a dvěma vagony poodjeli k mostu Bridego, kde čekalo nákladní auto. Vnikli do vozu s penězi a donutili pošťáky, aby si lehli obličejem k zemi. Lupiči vytvořili lidský řetěz a během dvaceti minut přeložili víc než stovku pytlů s penězi z vagonu na náklaďák.
Jedním z členů bandy byl zmíněný Ronald Arthur Biggs. Muž s kriminální minulostí. Za krádež auta a nepovedenou loupež skončil dvakrát za katrem. Po propuštění se pokusil o poctivý život, stal se tesařem, ve třiceti se oženil, zplodil tři syny.
Jenže přišel 8. srpen 1963, shodou okolností den Biggsových narozenin. Místo sfoukávání čtyřiatřiceti svíček na dortu provedl s kumpány zločin, pro který se vžil název Velká vlaková loupež. A že trefili jackpot. Zatímco poštovní vlak běžně převážel kolem 300 tisíc liber, tentokrát měla zásilka bankovek téměř desetinásobnou hodnotu, 2,6 milionu liber. To je částka odpovídající dnešním 49 milionům liber (cca 1,9 miliardy korun).
Policie Biggse a spol. po několika týdnech dopadla. Biggse usvědčil otisk prstu nalezený na lahvi od kečupu na farmě, kde se skupina ukrývala. Na místě se také našly bankovky z loupeže poseté daktyloskopickými stopami. Zločinci s nimi hráli monopoly. V roce 1964 bylo devět z patnácti členů gangu odsouzeno, většina dostala 30 let.
Za mříží však Biggs vydržel jen 15 měsíců. 8. července 1965 pomocí provazového žebříku překonal zeď žaláře a zmizel. Další dlouhá desetiletí trávil daleko od Británie, nejprve v Austrálii, poté v Brazílii. Točily se o něm filmy, tiskla interview a reportáže, příbuzní poskytovali médiím rozhovory za tučné částky.
Zatímco z Biggse se stala celebrita a z Velké vlakové loupeže romantická událost, přepadení strojvůdci dopadli zle. Jack Mills, těžce zraněný při únosu vlaku, se k řízení lokomotivy nikdy nevrátil. Zemřel v únoru 1970 na leukemii a komplikace spojené se zápalem plic, bylo mu čtyřiašedesát. Ačkoli koroner prohlásil, že jeho smrt nesouvisela s útokem, Millsova rodina je přesvědčena, že se nikdy nevyrovnal s traumatem srpnové noci roku 1963. Stejně to vidí i rodina druhého strojvedoucího Whitbyho, který sice nebyl fyzicky zraněn, ale po loupeži se uzavřel do sebe a žil v ústraní. Ve 34 letech zemřel na srdeční zástavu.
Biggs se vrátil v roce 2001 do Británie, kde nastoupil do vězení. O sedm let později byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Zemřel v prosinci 2013, jako poslední z účastníků loupeže, stár 84 let. Oběti svého „romantického“zločinu přežil o více než 40 let.