Praskající bublinky a špatné zprávy, které nejsou špatné

Vlastně ta zpráva mnohé evidentně nepříjemně překvapila: praskavé bublinkové fólie, které se používají k balení křehkého zboží, se začnou vyrábět jinak.

Budou lepší, ekonomičtější (tedy levnější), praktičtější, ale s jednou základní vadou: už nebudou při mačkání praskat. Pro každého, kdo si při rozbalování dárků rád přidal zapraskání jako bonus, je to informace, která rozhodně nepotěší.

Svět se řítí do ďáblovy řiti, říká se, a konec praskajících bublinek tenhle opravdu hodně kritický názor bezpochyby výrazně podpoří.

Možná víc než tání ledovců, hrozba sucha, vylití oceánů, přelidnění, úpadek Evropy, nebezpečí terorismu, piráti v Indickém oceánu a Miloš Zeman na Pražském hradě.

I sociální sítě žily touto informací, dokonce se v jednu chvíli zdálo, že si „konec bublinek“získává podobnou pozornost jako hrozící bankrot Řecka.

Tak už to na světě bývá: někdo velkoryse přehlédne globální katastrofu, ale zasáhne ho banalita.

Vše, na co si za léta člověk zvykl, totiž získává jakousi přidanou hodnotu samo o sobě. Praskání bublinek o Vánocích či při rozbalování dárků při jiných příležitostech bylo součástí životů tisíců, milionů lidí, jejich osudů, dospívání, prostě jejich soukromých světů. Proč to člověka tak těší, by asi vysvětlili psychologové (opravdu je možné, že na tohle téma ještě nikdo nevypsal grant?).

Rozhodně dnes vidíme, že praskající bublinky se evidentně zařadily k těm věcem, s nimiž se člověk nerad loučí: patří k nim bezpochyby české oranžové nákladní auto Tatra (pro děti) nebo (západo)německý automobil Brouk (pro dospělé); až skončí jejich původní výroba, ukáže se, že je začne vyrábět někdo další, nebo se přijde s jejich modernější verzí.

Takže nakonec přežijí: možná to tak dopadne i s bublinkami. Vyrábět je však dál nikoli pro účely balení, nýbrž pouhého praskání, ztratily by nejspíš část svého kouzla. Nebo ne?

Možná není nejpodstatnější otázka, jak to s těmi bublinkami nakonec dopadne, ale něco úplně jiného. Totiž, že tahle špatná zpráva ve skutečnosti není vůbec špatná. Řešíme-li bublinky, a nikoli tragédie (jako například na Ukrajině nebo v Sýrii), nejsme pak na tom docela dobře?