Bílý, puntíkatý, zelený. A teď si Martin konečně splnil žlutý sen

CAMBRAI Při své první Tour de France v roce 2009 se oblékl do bílého dresu nejlepšího mladíka a vozil ho 11 dnů. Loni Tony Martin nečekaně na chvíli získal vrchařské puntíky, protože posledních 59 kilometrů etapy z Gérardmeru do Mylhúz šlapal o samotě přes dvě vrchařské prémie. „Pořadatelé tehdy zařadili jen jedinou časovku, tak já jsem si udělal druhou,“žertoval pak.

Letos měl ve 2. etapě na zeleném dresu logo Škoda Auto a v zastoupení vedoucího Australana Dennise byl nejlepším spurtérem Tour.

Teprve včera se 30letý Martin dočkal toho nejcennějšího kousku do šatníku. „Tisíckrát díky mému týmu! Jsem tak šťastný,“pronesl za cílem v Cambrai, do kterého znovu dorazil jako solitér a za nímž ho čekala žlutá odměna. Trikot, co mu tak dlouho unikal. Když přijel v sobotu do Utrechtu, plánoval: „Zužitkuji formu z domácího mistrovství.“Tam vyhrál časovku a stejný sen měl na Tour. „Obří šance obléknout si maillot jaune.“Jenže v horkém Utrechtu se Němec uvařil a dojel „až“druhý za Dennisem. „Ano, jsem zklamaný,“řekl. „Ale Tour teprve začala.“

Cavendishův zkrat

Přišel druhý den, další šance, ale zase smutek. Jakkoliv byli muži stáje Etixx-Quick-Step ve 2. etapě silní a diktovali její průběh po větrném pobřeží Atlantiku, mečbol neuhráli. Greipel svištěl po hrázi pro vítězství, Sagan pro 2. místo a Cavendish z Etixxu, když už mu byla jasná porážka, spurt vypustil a poslední bonifikační sekundy „věnoval“Cancellarovi, který se pak místo Martina navlékl do žlutého dresu.

„To jsme obrovsky pos....“prskal sportovní ředitel Holm. „Ale cyklistika není počítačová hra,“obořil se Cavendish. „Kdybych mohl, vyhraju. Tonyho je mi líto.“

Kdyby Brit dojel aspoň třetí, Martin by se už v neděli odíval do žluté. „Nejsem nadšený,“kývl boss Etixxu Lefevere. „Byla to asi naše poslední šance na žlutý dres.“

Jak se mýlil! Čtvrtá etapa, kostky, drama, nástupy a v závěru jeden, do nějž se pustil sám Martin. Co na tom, že ho kousek před cílem zbrzdil defekt, tempař světové třídy nejdřív smazal ztrátu, pak tři kilometry od cíle vypálil a nervózně sledoval lavinu cyklistů. „Nevěřil jsem si.“

Teprve na cílové čáře se v zaprášeném obličeji objevil úsměv. Výraz euforie a úlevy. (fil)