Hvězdářem na vlastní zahradě
Vesmír pro většinu lidí stále představuje fascinující prostor plný záhad a tajemství. Touha nahlédnout do něj pomocí hvězdářského dalekohledu se pak snadno může změnit v životní vášeň, zvlášť když máte k dispozici vhodný prostor, třeba zahradu u domu nebo
Funkčních hvězdáren jsou v České republice jen necelé tři desítky, takže kdo nebydlí přímo u ní a podlehne kouzlu noční oblohy, rozhodne se dříve nebo později pořídit vlastní vybavení. „Velkou výhodou astronomie je fakt, že se dá skvěle skloubit s běžnou prací, protože se jí člověk věnuje většinou až večer,“vysvětluje Petr Adámek z hvězdárny v pražských Ďáblicích. „Navíc je to koníček finančně náročný jen zdánlivě, především díky prvotní jednorázové investici do vybavení. Dobře zvolený kvalitní dalekohled může sloužit i několika generacím v rodině.“
RÁJ NA SAMOTĚ
Představa, že doma v městském bytě jen tak otevřu okno a postavím do něj dalekohled na stojanu, je sice poměrně rozšířená, ale zcela nereálná.
„Proudící vzduch kolem dalekohledu totiž ztíží pozorování a při větším rozdílu teplot vznikne podobný efekt, jako když se míhá vzduch nad letní silnicí,“upozorňuje Petr Adámek. „To může být i problém letního pozorování hvězd na konci horkého dne. Kdybych si mohl vybrat, kde bych jako nadšený hvězdář bydlel nejraději, zvolil bych jižní část Českomoravské vrchoviny nebo Brdy. Tam není na velmi rozsáhlé ploše žádná civilizace, žádné výrazné světelné znečištění jako ve městě. Pro začátečníky úplně stačí větší zahrada, kterou zblízka neobklopují další domy, nejlépe na kraji města a na vyvýšeném místě. Ale ne tak vysokém, aby tam vítr mohl rozkomíhat dalekohled.“
V HLAVNÍ ROLI POČASÍ
Pak už stačí jen vhodné povětrnostní podmínky, aby nebylo zataženo, a správná fáze Měsíce. Úplněk je totiž velkým nepřítelem pozorování. „Je to, jako by v kině otevřeli při promítání filmu dveře do sálu,“přibližuje problém Petr Adámek. Na nebi pak lze spatřit jen několik jasných hvězd a jasné planety.
Nejlepším obdobím na sledování oblohy je jaro a podzim, protože zima sice nabízí pro pozorování dostatečně dlouhé a temné noci, ale zato bývá často i týdny v kuse zataženo – a dlouhé postávání na mrazu také není příjemné.
VOLBA NA CELÝ ŽIVOT
Prvním krokem budoucího hvězdáře je nákup dalekohledu.
„U astronomických přístrojů platí, že ty opravdu kvalitní mají také astronomické ceny,“říká Petr Adámek. „Ale dostačuje už dalekohled střední třídy s průměrem objektivu asi 15–25 cm,“dodává. Takový dalekohled přinese pozorovateli krásné zážitky, a přitom se cenově s kompletním vybavením pohybuje kolem 10–50 000Kč podle náročnosti vybavení.
„Často uváděné ohromující zvětšení je zjednodušující reklamní trik,“uvádí amatérský astronom Jan Zahajský, který se zabývá prodejem potřebné techniky k pozorování a fotografování hvězdné oblohy. „Jde totiž o optický přístroj, který shromažďuje více světla než lidské oko, a to tolikrát, kolikrát má větší plochu objektivu oproti lidské zorničce. Důležitá je tedy velikost průměru čočky nebo zrcadla a jejich kvalita.“
Dokazuje to třeba mezinárodně uznávaný astronom Kamil Hornoch, který s pozorováním hvězd začínal ve třinácti letech a většinu amatérských objevů udělal na základě pozorování 35cm zrcadlovým dalekohledem.
HVĚZDÁŘSKÝM KUTILEM
Přístrojové vybavení nemusí být zcela nové a luxusní, lze ho koupit i z druhé ruky, ale i v takovém případě je vhodné se obrátit na odborníky. Ti bývají většinou sami nadšenými astronomy a nehrozí, že by budoucího kolegu, se kterým se patrně budou opakovaně setkávat po celý život, chtěli nějak ošálit.
Cenu zvyšují samozřejmě kvalitní materiály, které jsou u dalekohledů klíčové. Žádný plast, zato poctivý kov, sklo nebo kvalitní dřevo. Je možné si dalekohled dokonce osobně sestavit z jednotlivých komponentů a vybrousit pro něj vlastnoručně zrcadlo, ale v poslední době kutilů výrazně ubylo spolu s tím, jak se potřebná technika stala dostupnější.