Hluchá velryba, mrtvá velryba. Proč hynou na plážích
Je to jedna ze současných záhad. Proč hejna velryb končívají v tak velkých počtech na mělčinách a plážích, kde pomalu hynou? Neuplyne snad měsíc, aby z některého koutu světa nepřišla podobná smutná zpráva. Jedna z posledních zněla v červnu: Devět kulohlavců, kteří uvázli na skalách u skotského ostrova Skye, uhynulo.
Ochránci zvířat i místní obyvatelé se obvykle snaží dělat možné i nemožné, aby kytovce zachránili. Často marně. A to jediné, co by mohlo pomoci zabránit hromadným úhynům vzácných tvorů, je zatím neznámé – příčina jejich „ztroskotání“.
Vědci nad tímto dosud nevysvětleným jevem dumají už léta. Podezírají rostoucí hluk v moři působený plavidly, těžbou ropy či seizmickými testy. Podle jiných teorií pronásledují tito mořští savci do mělkých vod svou kořist, nebo je tam zanese silný příliv.
Škodlivý hluk se však objevuje jako vysvětlení nejčastěji. Jedna z teorií praví, že velryby (ale třeba i delfíni) umírají kvůli sonarům, které používají námořnictva během vojenských cvičení či těžařské společnosti při zkoumání vod.
Domnívají se tak mimo jiné ekologické organizace jako Greenpeace, Earthjustice či National Resources Defense Council (NRDC).
Američtí zvěrolékaři nedávno udělali pitvu u jedné z šesti velryb, které uvázly na kalifornských plážích. Došli k závěru, že se možná srazila s lodí, nebo ji napadla kosatka. Jenže to už mohl být jen důsle- dek jiného zranění, kvůli kterému ztratila schopnost orientace.
Taková zranění se samozřejmě mnohem hůře dokazují, sonary však mohou působit krvácení do mozku či v oblasti vnitřních uší, které utrpěla také řada dalších kytovců.
Kytovci totiž na svůj sluch spoléhají nejen v komunikaci, ale i v orientaci. Sami jsou vybaveni přírodní obdobou „sonarů“, jejich zvuk proto vnímají obzvláště citlivě. Někdy mohou i ohluchnout.
Zjednodušeně řečeno, sonary fungují tak, že vysílají zvukové vlny a využívají odrazy zvuku od překážek, aby určily, zda se pohybuje v okolní vodě jiná ponorka či loď.
U kytovců mohou sonary narušovat zažité migrační vzorce i zvyky ohledně krmení či vyvádění mladých. Navíc to může vést k jejich podvýživě, dehydrataci.
„Nejvíce mořští savci trpí, pokud jsou sonary použity v jejich těsné blízkosti. Proto se snažíme minimalizovat, a kde je to možné, i eliminovat používání sonaru v oblastech důležitých pro mořské savce,“říká David Henkin z Earthjustice. Sonar může podle něj způsobit i tak velká poranění, že velryby ani nemusí zbloudit a skončit na plážích.
A to není vše. Britští vědci nedávno zjistili, že úhyn 19 kulohlavců na pobřeží Skotska, k němuž došlo před lety, má na svědomí nejspíš jiný hluk způsobený námořnictvem. Krátce před nálezem tvorů na pláži odpálilo námořnictvo v oblasti pod vodou čtyři půltunové bomby. Exploze nejspíš poškodily kulohlavcům sluch i navigační schopnosti. A jak říká Tim Donaghy z Greenpeace: „Hluchá velryba je mrtvá velryba.“