Fantazie! Štybar ukončil čekání
LE HAVRE Když ve středu zastavil kousek za cílem, skoro se srazil se Slovákem Peterem Saganem, toho dne druhým, jenž přemohl jeho stájového kolegu Marka Cavendishe. „Gratuluju,“zavolal. „A příště to zkusíme my. Stoprocentně.“
My? Tím slovem Zdeněk Štybar jistě myslel, že se jeho tým Etixx pokusí opět připravit vítězný finiš pro Cavendishe.
A nakonec všechno dopadlo úplně jinak! Z „my“se stalo „já“. Necelý kilometr před cílem.
V tu chvíli se před Štybarem otevřela vítězná cesta. Ve stoupání spadl vlastní vinou jeho týmový kolega Tony Martin, vedoucí muž Tour. Zatímco Němec seděl na kraji silnice a ruku měl zkroucenou u těla, Štybar uháněl k cíli. A za ním zela díra.
To vyjde, musí! To mu v tu chvíli běželo hlavou. Spurtéři-specialisté nestačili... A bylo jasné, že Česko oslaví po čtrnácti letech od vítězného finiše Jána Svorady v Paříži zase etapový triumf na Tour. Tentokrát hodně překvapivý. „Tohle byla etapa, kde jsem to doopravdy vůbec nečekal,“zářil Štybar, když dokončoval povinné kolečko mezi televizními a rozhlasovými štáby a novináři. „Spíš jsme chtěli jet tak, aby vyhrál Mark Cavendish. Tohle jsem absolutně neplánoval. Jsem strašně šťastný.“
Štybar zkrátka famózně chytil šanci, která se před ním naskytla. Nebyl čas na dlouhé přemýšlení, ale na rychlý čin.
„Bylo to hodně spontánní,“při- znal. „Dojel jsem si dopředu, říkal jsem si: dobrá, tady už po mě nikdo nepůjde. Žádný sprinter už tam neměl pomocníka, byl to ideální moment nastoupit a jet.“
Pokud se vítězství od Štybara čekalo, bylo to ve 4. etapě, kde měl zářit na svém oblíbeném povrchu, na kostkách. Ale v té se nakonec obětoval pro tým, a když měl šanci útočit, raději počkal na týmového kolegu Martina. Později jej sám vyzval: Tony, jeď! A v závěru 4. etapy ještě brzdil skupinku pronásledovatelů. Kamarádovi tak pomohl do žlutého dresu a za cílem tehdy zářil: „Je to úplně super!“
Už před startem Tour si však zavěštil, že kostky nemusí být jeho jedinou šancí. „Jsou tam i jiné etapy, které by mi mohly sedět,“netajil. Znělo to celkem odvážně – ale ta slova se nyní potvrdila.
Pro Štybara je vítězství odměnou nejen za dosavadní práci na Tour, kterou odváděl výtečně, ale také za to, jak se dokázal vypořádat s obtížnou rodinnou situací: kvůli misi na Tour musel opustit manželku Ine, která po komplikovaném těhotenství právě porodila syna Lewise.
Proto také jeho vítězné gesto na cílové čáře: polibek na zápěstí.
Zvlášť když jeho nejbližší na něj čekali v cíli! „Měl jsem náramek, který mi Ine dala po porodu. Jsou na něm písmenka Z, L a I,“líčil. „Myslel jsem na ně, protože to teď měli beze mě těžké.“
Syn, jemuž budou v pátek teprve dva týdny, se jednou bude moci kamarádům pochlubit, že táta vyhrál kromě tří světových šampionátů v cyklokrosu také etapu na nejslavnějším silničním závodě světa.
Za cílovou páskou se tentokrát odehrával trochu jiný scénář než ve středu v Amiens. Sagan sice opět skončil druhý, ale tentokrát to byl on, kdo se otočil na Štybara a povídal: „Gratulujem!“
Tato slova uslyší v příštích hodinách mnohokrát. Zcela zaslouženě.
Tak dlouho trvalo, než cyklistická Tour de France opět poznala českého vítěze etapy. Ale 14 let čekání je u konce. Slavná chvíle nadešla včera před šestou večer: ve francouzském přístavu Le Havre přespurtoval všechny specialisty nečekaný hrdina dne: Zdeněk Štybar!