„Vpředu už nebyl nikdo, kdo by po mně mohl jít“

LE HAVRE Úsměv mívá na tváři často. Ale tentokrát, ve slunném večeru nad francouzským přístavem Le Havre, Zdeněk Štybar doslova zářil. Aby ne – vždyť právě vyhrál etapu na Tour de France!

„Až teď mi to pomalu začíná docházet, že se mi to povedlo. Už jsem se malinko uklidnil,“smál se, když dorazil mezi novináře. „Teď si to můžu začít užívat!“

Co teď cítíte?

Je to prostě úžasný pocit. Vybavují se mi vzpomínky: třeba jak těžké to bylo, když jsem přecházel z cyklokrosu na silnici. Nebo na dva nepříjemné pády, které jsem měl minulou sezonu. Taky proto tohle vítězství pro mě tolik znamená. A vážím si toho, že mi tým dal v závěru volnou ruku.

Tuhle šanci jste využil, šlápl jste do pedálů a nikdo vám nestačil. Jak jste poslední metry závodu prožíval? Co vám běželo hlavou?

Nejdřív jsem chtěl jen být vpředu a pomoct Marku Cavendishovi. Ale viděl jsem, že má trochu problémy, a najednou jsem byl vpředu já. Už tam byli jen sprinteři jako Peter Sagan nebo Kristoff, ale ni- kdo další, kdo by případně mohl po mně jít. Musel by to být jedině sprinter – a ten, který by za mnou vystartoval jako první, by pravděpodobně nevyhrál. Takže to byl ideální moment.

Víte, kdy naposledy Čech vyhrál etapu na Tour de France?

Ne. I když... Svorada? Ano, v Paříži, už vím. Jsem samozřejmě moc pyšný, že se mi to povedlo. Že jsem další v řadě.

Radost vám asi trochu kazí jen to, že váš lídr Tony Martin upadl a má zlomenou klíční kost.

Kvůli tomu mám samozřejmě trochu smíšené pocity. Je mi Tonyho líto, ale tohle je Tour de France. Občas je bláznivá. Nevíte, co přijde za kterým rohem.

Vyhrál jste etapu, navíc jste devátý v celkovém pořadí. Máte už na letošní Tour splněno?

Samozřejmě jsem rád, že to takhle vyšlo. Spíš jsem si věřil na kostkách, ale ta etapa nebyla zase tak těžká, aby se dalo pořádně ujet. Všichni byli nervózní, všechno se hlídalo... O to víc mě těší, že se to povedlo teď.

— David Čermák