105 tisíc startů a přistání práškovacího rekordmana
TŘEBÍČ Karel Picmaus z Třebíče je spokojený důchodce. Může totiž stále dělat to, co ho nejvíc baví: létat. Však taky jeho ultralight nese jméno Lucky Charlie. Šťastný Karel. Picmaus reprezentuje dnes už zanikající profesi. Je zapsaný v pelhřimovské agentuře Dobrý den jako rekordman v počtu letů na práškovacím letadle, slavném čmeláku. Za svůj život jich absolvoval víc než 105 tisíc. Jak říká – i díky tomu, že měl štěstí.
„Tu práci jsem dělal od roku 1972, od 28 let. Za mou kariéru zahynulo 32 mých kolegů. A nebylo to tím, že by byli horší piloti, prostě jsme my ostatní měli víc štěstí,“podotýká.
Pro své zaměstnání měl zkoušky obchodního pilota, spadal pod organizaci SlovAir se sídlem v Bratislavě. „Práškaři“byli dislokovaní ve stálém rajonu, Picmaus ve Štítarech na Znojemsku, poblíž hranic s Rakouskem.
Jaká to mělo za socialismu specifika? „Létalo se tam úplně normálně, jako by tam hranice nebyla. Naopak jsem měl problém, abych Rakousko moc nenarušoval, protože Rakušáci na to byli dost hákliví. No, někdy se trošku zalítávalo...“On sám emigrovat neplánoval. „Měl jsem tu zázemí, rodinu a dobrou práci. Ani mě nikdo neunášel, tak jsem měl od různých bezpečnostních složek klid.“
Piloti oranžových čmeláků měli povoleno 80 startů denně. Oficiálně...
„Někdy jsem se ve Štítarech probudil, podíval se z okna, viděl, že je modro, slunce, nefoukalo a já věděl, že mě čeká desátý den za sebou. Celou cestu k letadlu jsem plival, otevřel kabinu a nemohl už ten smrad ani cítit. Na čmeláku se neustále řídí, minimalizují se zbytečné přelety, honí se čas,“říká Picmaus.
Je to zápřah. „Je to létání ve výškách od tří do patnácti metrů, kdy se pilot pořád vyhýbá překážkám, kopíruje terén. Nestíhá se napít ani nasvačit, však jsem si zadělal na ledvinové kameny.“
Hlavně jaro bývalo exponované. „Měl jsem třeba těch osmdesát letů a oni přišli – Karle, ještě támhleten kousek by bylo dobrý dodělat. Nešlo říct – uděláme zbývajících dvacet letů zítra, to by se mnou brzo vyběhli. Tak těch letů bývalo denně i sto.“
Co rekordman říká, když vidí přílet Štefana ve filmu Vesničko má středisková? „Z toho jsem vždycky hrozně rozčilený a zároveň nadšený. Je to symbolika. Přiletí Štefan, ten pomocník, letadlo je krásně vidět. Zajímavé je, že pro něj mají připravené práškové hnojivo a on má na letadle postřiková ráhna. Ale to je jen detail, malá nesrovnalost.“
Nejvíc mu tam vadí replika Rudolfa Hrušínského, který jede autem, nad ním letí čmelák a on říká: Běž s tou chemií někam.
„Tenhle výrok mě vždycky zamrzí. My jsme se dostali do povědomí lidí jako nějací chemičtí škůdci. Ale zároveň si lidi neuvědomili, že v okrese létala dvě tři letadla, ale pod nimi jezdily stovky traktorů a ty prováděly postřiky, nedodržovaly žádné meteorologické podmínky, což my jsme dodržovali, předpisy pro nás byly přísné. Celostátně dělalo zemědělské letectvo pět procent ochrany a výživy rostlin.“
— Hana Jakubcová