Češi mají posilu z USA. Dostane včas pas?

TRUTNOV Na dvoumetrového chlapa s výrazně potetovanými svaly mluví Blake Schilb překvapivě potichu. Jeho slova jsou ovšem hlasitá svým významem: „Hrát za Česko by pro mě byla pocta a čest.“

Právě tenhle Američan by mohl reprezentovat už na Eurobasketu, který startuje ani ne za měsíc: Češi před mistrovstvím zkoušejí bývalému hráči Nymburka vyřídit občanství, stihnout to musí do 28. srpna. „Blake potřebné dokumenty odevzdal, vše je na straně úřadů. Pracujeme s variantou, že by měl být součástí týmu,“prohlásil reprezentační manažer Michael Šob.

Na naturalizování cizinců lze na- hlížet různě. Radikálně jej odmítnout, či naopak zvolat: Přece to dělají všichni, tak proč to nevyužít, jen houšť! Nebo je tu kompromisní varianta – zvažovat udělení občanství jen těm, u nichž to dává smysl. Což je Schilbův případ. „Ženatí jsme tři roky, žijeme spolu šest let,“říká o české choti. „Všechny naše děti mluví česky. První dva roky profesionální kariéry jsem hrál za Nymburk, v mém srdci má speciální místo. Když jsem o možnosti reprezentovat Česko mluvil s manželkou, byla nadšená.“

Zájem v tomto případě projevily obě strany: jak 31letý Schilb, tak česká federace. Rodák ze státu Illinois ukázal dost snahy, že vše bere vážně. „Obětoval pohodlí v průběhu léta, lítal tam a zpátky a vysedával po úřadech,“líčí Šob.

Schilb nastupoval poslední sezony za pařížský klub, nyní míří do Galatasaraye. Ale možnost hrát za vlast své ženy bere za mimořádně lákavou. „Zavolali mi před rokem a něco. Mám za sebou hodně cest, hodně papírování,“říká Schilb. „Je super být tu konečně s ostatními. Každý se těší na dobrý šampionát. Hlavně vytvořit týmovou chemii.“

Bude k ní přispívat i on?

„Věřím, že se všechno stihne,“říká. „Svoje jsem si už splnil. Teď mohu pouze čekat – a doufat.“

České šance na úspěch by s Schilbem jistě výrazně stouply. „Ze společných tréninků jsem nadšený, může nám hodně pomoci,“soudí hvězda výběru Jan Veselý.

Však si Schilb ve francouzské soutěži vydobyl velmi dobré renomé. Navíc se jeho rodině v Paříži tuze líbilo, paní domu nevyjímaje. A jak se on sám široce usměje: „Happy wife, happy life.“

Ještě šťastnější by ale jeho choť byla ve chvíli, kdy by manžela uviděla v českém národním dresu.

— Miroslav Němý