Krásné staré parníky vábí turisty na romantickou plavbu po Labi
Saská paroplavební společnost kromě moderních lodí vlastní a opečovává nejstarší a největší flotilu kolesových parníků na světě. Je jich devět a pocházejí hlavně z 19. století. Stačí nastoupit a na pečlivě rekonstruovaných skvostech žije historie. Naleštěné dřevěné paluby, salonky, dřevěné lavice... „Aby vše bylo krásně naleštěné, musíme celé lodě čistit každý den,“říká Andreas Weber, kapitán lodi Dresden, s níž ze stejnojmenného města míří do Pillnitz. Právě tuto trasu měl nejraději saský kurfiřt August Silný, který na pillnitzský zámek plul s celým dvorem na honosné letní slavnosti.
Ať se rozhodnete vyjet kterýmkoliv, každý z kolesových parníků je plující technickou památkou. Nejstarší je Stadt Wehlen z roku 1879, následují Diesbar, Meissen, Pillnitz, Krippen, Kurort Rathen, Pirna, Dresden a nejmladší Leipzig z roku 1929. „Pouze na Diesbaru se dodnes pod kotel parního stroje přikládá uhlím, na všech ostatních naftou. Ale všechny parní motory jsou původní, ten náš je originál z roku 1926,“líčí u nablýskaného srdce lodi kapitán, zatímco všude se pohybují písty, poskakují ručičky několika měděných budíků... A vzduchem se nese vůně páry, oleje a kolomazi. A hlavně stroj vyzařuje neuvěřitelné horko, které hravě trumfne vedro letního dne.
Dresden pravidelně pluje z historického centra do nedaleké pravobřežní čtvrti Weißer Hirsch a levobřežní Blasewitz, což jsou nejluxusnější části Drážďan, kde si svá sídla a zámečky stavěli nejbohatší továrníci a průmyslníci. Z paluby uvidíte například tři proslulé zámečky Albrechtsberg, Lingnerschloss Eckberg, ale třeba také krásnou vilku s velkou vinicí Johanna Melchiora Dinglingera, který byl zlatníkem Augusta Silného a vytvořil pro něj řadu pokladů, například stále obdivovaný zlatý Dvůr Velkého mogula (zachycuje oslavy narozenin vládce daleké exotické země).
Zatímco okolo krouží racci, můžete si objednat třeba růžové víno za 5,7 eur či horký štrúdl se zmrzlinou za 5,9 eur nebo uzeného lososa za 7,9 eur a při poklidné plavbě sledovat i technické památky. Například nejstarší drážďanskou vodárnu a čistírnu Saloppe, která funguje dodnes, ale dodává již jen užitkovou vodu. U mostu Modrý zázrak, který váží 3 800 tun a na jehož stavbu bylo použito 300 tisíc nýtů, spatříte drážďanskou lanovou dráhu, nedaleká zubačková dráha je zastíněna stromy. Protože se však během plavby o všech zajímavých místech dozvíte spoustu informací z lodního rozhlasu, dokážete tak objevit, kde zubačka je.
Na obou březích řeky Labe je neustále živo. Lidé jezdí po cyklostezkách, každých pár metrů posedávají v nějaké zahradní restauraci, které se střídají s malými přístavy, loděnicemi, veslařskými kluby, hřišti, plážemi, kde se opalují lidé a děti si hrají ve vodě. A řeku brázdí spousta malých i větších lodí, trasu Dresdenu křižuje řada přívozů, potkáte další houkající kolesové parníky i policejní čluny. „Provoz už zdaleka není takový jako dřív. Hlavně české lodě jezdí hodně málo a je to škoda,“posteskl si kapitán ve chvíli, kdy loď míjela českou loď Porta Bohemika. Uvázanou v přístavu s nápisem na prodej.
„Přitom máte takovou dlouhou historii plavby na Labi. Na Diesbaru máme parní stroj z roku 1841, což je nejstarší parní stroj, který je ještě v provozu. A je to váš stroj. Byl vyroben v Anglii pro první parník na Labi v Praze. Jako první umožňoval jízdu vpřed i vzad. Na našem Diesbaru byl také parní stroj, který už tohle zvládal, ale byl sem bohužel namontován obráceně, když jste dali na přístrojích jízdu vpřed, jel vzad a obráceně. Ten v Praze byl správně,“prozradil se smíchem Weber.
Je jich devět a vyplouvají z drážďanského kotviště Terrassenufer. Řeč je o starých krásných kolesových parnících Saské paroplavby, na nichž můžete plout podél Saské vinařské stezky do Míšně či na opačnou stranu k Saskému Švýcarsku do Bad Schandau. Ať si vyberete jakýkoli směr, čeká vás jeden z nejromantičtějších výletů.
Je málo vody
Vážněji si pak postěžoval na letošní extrémní sucho. To dokonce od 22. do 28. července zastavilo provoz všech parníků. „Takové sucho nepamatuji. Kompletně všechny lodě stály už 8 dní a několik dní byl provoz omezen jen na dvě linky,“říká muž, který pro Saskou paroplavbu pracuje již 26 let, z kapitánského můstku pak velí 10 let. „Toužil jsem po tom už jako kluk. Jsem čtvrtá generace naší šífácké rodiny,“řekl Weber, zatímco parník si to proti proudu šinul rychlostí 10 až 12 kilometrů za hodinu. „Zpět po proudu polujeme 15 až 20 kilometrů, a když je hodně vody a větší proud, jde to i o deset kilometrů rychleji,“sdělil kapitán.
K velkému proudu má však Labe momentálně daleko. Zda vůbec vypluje, kapitán sleduje na předpovědích z Povodí Dolního Labe v Ústí nad Labem. „Když Ústí hlásí výšku Labe 136 centimetrů, v Schöně budeme mít 85, Pirně 105 a Drážďanech o 22 hodin později 70 centimetrů. To už s naším ponorem 85 centimetrů nevyplujeme,“přiblížil Weber, který by uvítal jez u Děčína. „Jako kapitán jsem nadšen, jezdilo by se bez omezení,“řekl Weber.