Luxusní kočáry, první sporťáky či vůz pro diktátora
Sto dvacet osm koní stávalo v krásných renesančních stájích, jež nechal v roce 1586 postavit saský kurfiřt Christian. Dnes v této budově na náměstí Neumarkt nedaleko kostela Frauenkirche sídlí drážďanské Dopravní muzeum, a není tak divu, že na začátku výstavy „Přednost“o historii dopravy návštěvníky přivítá právě kůň, jeden z prvních dopravních prostředků lidstva. Nedaleko pak stojí královský kočár, které ve stájích také kdysi parkovaly.
„Vyrobil ho sedlář Carl Heinrich Gläser z Erdmannsdorfu v Krušných horách, který v roce 1864 převzal sedlářskou dílnu v blízkosti Frauenkirche a založil podnik na výrobu kočárů a saní. Po zakázkách majetných soukromníků přišla roku 1865 první objednávka královského saského dvora. Jeho kvalita a příznivá cena kurfiřty tak nadchla, že byl Gläserovi roku 1870 udělen titul královský dvorní kolář,“říká při putování mezi exponáty na dvou a čtyřech kolech kurátor výstavy Götz Ulrich Penzel.
Luxus od Gläsera
Od kočárů Heinrich Gläser přešel k autům a založil jednu z nejslavnějších firem – Gläser. Nevyráběla auta, ale luxusní karoserie, které se do druhé poloviny 20. století často dělaly odděleně od podvozků. „Nechte si kabriolet Gläser předvést, než se rozhodnete,“tímto sloganem firma propagovala své výrobky, které dělala pro bohaté jednotlivce, ale objednávaly si je i automobilky Opel, Wanderer, Steyr a Audi pro své sportovní a luxusní kabriolety. Díky krásným a extravagantním karoseriím se podnik stal světoznámým. Nejdražším unikátem je Röhr 8 typ F z roku 1933. „Je to jediný exemplář na světě, kapotu mu dělala firma Gläser podle objednávky obchodníka Martina Rennera, kterému patřil slavný obchodní dům na náměstí Altmarkt,“říká Penzel u krásného, překvapivě širokého vozu, který jel až 125 kilometrů v hodině.
Který pohon vyhraje?
Za známým třímístným motocyklem Böhmerland z Krásné Lípy, okapotovanou Čezetou 175, dřevěným motokolem Reitwagen nebo replikou vozu Benz – Patent z roku 1886, který jezdil 16 kilometrů za hodinu a na 100 kilometrů spotřeboval 10 litrů benzinu, najdete i tři vozy, které se společně na začátku 20. století proháněly na silnicích. V řadě za sebou stojí modrý americký vůz Baker Electric z roku 1910, benzinový Wanderer z roku 1906 a parou poháněný Schöche z roku 1895.
„Jsou přibližně ze stejné doby, ale každý má zcela jiný pohon a techniku. Tehdy na silnicích jezdila třetina aut na elektřinu, třetina na benzin a třetina na páru a ještě se v té chvíli nevědělo, kterému pohonu bude patřit budoucnost,“říká kurátor, jenž elektrický vůz objevil v depozitáři kanadského muzea v Ottawě.
„Ženy měly nejraději elektrické vozy, protože stačilo otočit klíčkem a vyjet. U aut na páru se muselo topit 20 minut předem a u těch na benzin točit klikou, což bylo docela namáhavé,“usmívá se Penzel.
Nejstarší z uvedené trojice, parní vůz Schöche, je vlastně dvoumístný kočár, který si to šinul maximální rychlostí 25 kilometrů za hodinu a vyrobil si ho pro svou potřebu Gustav Adolf Schöche, výrobce jízdních kol a parních kotlů. Do jeho výroby investoval 125 tisíc marek a vůz nepohání pára vyráběná díky uhlí, ale petroleji.
Zacákaný od bahna zde stojí také Opel P4 z roku 1934. Tento model byl ve třicátých letech velmi oblíbený díky ceně. Stál 1 450 říšských marek a například v roce 1936 byl průměrný roční příjem 1 900 říšských marek, takže byl poměrně dostupný. Toho využil wehrmacht, jemuž lidé museli tento svůj vůz odevzdat pro válečné účely. A přestože Opel P4 nebyl původně vyráběn pro armádu, stal se jednou z jejích vlajkových lodí. Hned vedle opelu pak stojí dřevěný vozík s vysokými postranicemi a popruhem na snadnější tažení. Váží 14, uvezl 150 kilogramů a po 2. světové válce byl on nejmasovějším dopravním prostředkem.
Královský kočár, motorky, krásné staré vozy i další techniku můžete obdivovat v drážďanském Dopravním muzeu. Na nové výstavě s názvem Přednost objevíte unikáty jako například luxusní vůz Röhr 8 nebo opancéřovaný vůz Ericha Honeckera.
Koketa pro funkcionáře
K nejtěžším exponátům rozhodně patří Citroën CX 25 s pancéřovou karosérií a neprůstřelnými skly. „Ten byl přivezen pro socialistického vládce NDR Ericha Honeckera a pouze on v něm směl jezdit. My jsme ho objevili ve velmi špatném stavu a jeho renovace byla velmi namáhavá. Skla i opancéřované části jsou opravdu velmi těžké,“říká kurátor.
Ani další straničtí vůdci nezůstali odkázáni na socialistickou výrobu. Pro ně se dovážel z Anglie vůz Hillman Minx Series. Perličkou je, že Minx znamená koketa nebo rozpustilá dívka.
Pro milovníky techniky je toho v muzeu mnohem víc. Jsou tu i letadla, balony, plachetnice, parníky, modelová železnice i opravdové parní mašinky, stojí tu třeba první německá parní lokomotiva Saxonia. A nemusíte se jen dívat. Můžete na vlastní kůži poznat odstředivé síly, vyšplhat se a zkusit staré vysoké kolo, na interaktivní mapě si nakreslit vlastní vůz a vyslat ho do města či točit velkým kolem, nad nímž za odměnu uvidíte komiks o vzniku a historii dopravy. A vyzkoušet si můžete i simulátor helikoptéry EC 135.