Dlouhá story 43 tisíců bývalých bytů OKD na severní Moravě asi zvolna končí. A stává se tichým pomníkem fungování tohoto státu.

ní doly zvesela tunelovali, tedy vytahovali z nich peníze do svých soukromých firem pomocí nevýhodných kontraktů. V případě OKD to sice soudy po šestiletém zkoumání nedokázaly (ale pochybnosti zůstaly), třeba u Mostecké uhelné to po letech potvrdil švýcarský tribunál.

Nejtragičtější selhání státu se v případě OKD odehrálo v roce 2004 při doprivatizaci menšinového státního podílu. Blížil se vstup do EU a vláda měla strach, aby do toho nestrkal nos Brusel. Prodej včetně ocenění podniku proto uspěchala a výsledkem byla cena 4,1 miliardy, tedy hluboko pod tržní hodnotou, možná až šestinásobně. Politická zodpovědnost padá na hlavu premiéra Sobotky, tehdy ministra financí, který měl privatizaci pod palcem.

Součástí této tragické transakce byl i prodej více než čtyřiceti tisíc bytů s podivnou podmínkou, že stávající nájemníci budou mít časově neomezené předkupní právo za směšnou cenu v průměru asi 40 tisíc za jeden byt. Kupec, společnost Karbon Invest, vše slíbil, stejně jako firma RPG Industries Zdeňka Bakaly, která OKD i s byty vzápětí od Karbonu odkoupila.

Podmínku, jakkoli nesmyslnou, stát nikdy na Bakalovi vynutit nedokázal, přes nesčetné žaloby či ústavní stížnosti. A podobně je to s odpovědností za zpackanou privatizaci OKD: na Sobotku policie nedosáhla, obviněn je jen jeden znalec a dva státní úředníci, navíc soud stále nezačal.

A konečně stát zklamal i v tom, jak nastavil parametry v oblasti bydlení. Dlouholetá regulace nájmů zdeformovala trh s byty a nastolila zvrácenou normu, že byt patří tomu, kdo v něm bydlí, a ten má také nárok na to si ho levně odkoupit.

V případě bytů OKD stát zklamal ve všem od A až do Z. Zasloužilo by si to pomník jako memento: netvor stát s Bakalou v sedle.