Trump hrozí: Budu Ross Perot. Tím by přihrál volby Hillary
ATLANTA Byla to sice debata, nejdůležitější z ní však nebylo slovo, ale gesto. Jedna zvednutá ruka. Obraz, který je pro republikány velezradou spáchanou dopředu.
Deset mužů v tmavých oblecích, svázaných členstvím v jedné straně a rozdělených bratrovražedným bojem, stojí před kamerami a moderátor říká: „Je na pódiu někdo, kdo nechce slíbit, že podpoří budoucího kandidáta Republikánské strany? Je někdo, kdo neslíbí, že proti němu nebude kandidovat jako nezávislý? Kdo to nechce slíbit, ať zvedne ruku.“
A pravice Donalda Trumpa vyletí vzhůru. Pak dvakrát rozhodí ruce v gestu „a co byste asi tak chtěli“. Obecenstvo začíná bučet. Byla to první otázka celé dvouhodinové debaty, ale po ní už nemuselo padnout ani slovo.
Republikáni si totiž vzpomněli na Rosse Perota.
Přemluvil ho Clinton
Tenhle texaský miliardář v roce 1992 podle starých pověstí republikánských přihrál Bílý dům Billu Clintonovi, protože se rozhodl kandidovat jako nezávislý.
Získal tehdy 19 procent hlasů (to bylo skoro dvacet milionů lidí), zatímco prezident Bush starší na Clintona potřeboval pět a půl procenta.
Závěr byl jasný: kdyby Perot seděl doma u televize a nepletl se do politiky, vyhrál by Bush, protože Perot byl ostře protibushovský.
Perot byl těžký soupeř: ztělesnění amerického snu, chlapec vzešlý z obyčejné venkovské rodiny, který se sám vypracoval na boháče. Na- víc měl pověst lidového hrdiny, neboť zorganizoval dramatický útěk svých lidí z teheránského vězení těsně po islámské revoluci. V Hollywoodu o tom dokonce natočili film Na křídlech orlů.
A tak republikáni dodnes věří, že Perot podrazil Bushovi nohy, přestože měl blíže k němu než ke Clintonovi. Ale právě to byl ten důvod: Perot tehdy Bushovi uloupil řadu republikánů, které oslovil svou kritikou prezidenta Bushe kvůli obrovským výdajům státu. I když průzkumy ukazují, že Perot toho nakonec nalovil mezi Clintonovými voliči víc, republikáni od té doby mají z podobné situace strach.
Teď dal Trump před Amerikou najevo, že myslí opravdově, co už řekl: když ho republikáni nebudou brát vážně a nepřestanou mu házet klacky pod nohy, bude kandidovat sám za sebe stejně jako Perot.
Trump ho i připomíná. Může si kandidaturu dovolit, má peníze i dostatečný štáb lidí. Ví, že sice nevyhraje, ale aspoň republikánům, kteří se mu vysmívali, osladí jejich pohrdání.
Někteří odborníci sice říkají, že republikáni se Trumpa v roli Perota bát nemusí, protože není hvězda, jen kometa a jeho záře rychle vybledne, a navíc vlastně vůbec není pravověrný republikán.
Ale to zní jako osudný omyl hned z několika důvodů.
Trump je v mnoha ohledech konzervativnější, než byl Perot. Pokud by mával stejným praporem jako dosud, přitáhl by pod něj mnohé skalní republikány, kteří věří, že Ameriku zaplavují přistěhovalci a země se stává obětí spiknutí a neschopnosti politiků.
Skupinu frustrovaných lidí může oslovit jeho populismus, zdánlivá schopnost říkat věci na rovinu, i když je to nepříjemné, a pověst úspěšného byznysmena, jenž si bude jistě vědět lépe rady než zkorumpovaní politici.
Vlastně už se to děje. Právě proto teď Trump jede tak, jako nikdo z republikánských kandidátů.
Taky je známý, kontroverzní a vždy zaručuje nějakou šťavnatost, takže by republikánskému kandidátovi kradl i pozornost médií.
Na vítězství by to nestačilo, ale na deset patnáct procent – a tudíž na pomstu – rozhodně ano.
Tento týden vyšlo najevo, že když se Trump rozhodoval, zda má jít do prezidentských voleb, zavolal mu Bill Clinton a řekl, aby „hrál větší roli“.
Clinton dobře věděl, proč to dělá.
V republikánech muselo hrknout: Donald Trump, který u nich právě vede, prohlásil, že klidně může kandidovat jako nezávislý. A republikáni od roku 1992 dobře vědí, že to věští pohromu.