Soljanka – to nejlepší z Ruska v NDR
Východní Německo nepřestalo být celých více než čtyřicet let své existence zemí okupovanou sovětskými vojsky. Sovětští vojáci tu byli mnohem viditelnější než po roce 1968 v Československu, jejich kasárna a výcvikové prostory totiž zabíraly obrovská území asi o velikosti jedné desetiny dnešní České republiky, a také počet vojáků, který se odhadoval na půl milionu, byl pětkrát větší než ve srovnatelném Československu. Sověti měli v NDR celá vojenská města, několik desítek letišť a ve výzbroji bylo nejen několik tisíc tanků, ale i dvě stovky jaderných hlavic raket krátkého a středního doletu.
Po odchodu posledních sovětských, v té době vlastně už ruských vojáků v roce 1994 většina z památek na sovětskou okupaci zmizela. Kromě mizících zbytků kasáren nebo stalinské architektury východního Berlína, dnes památkově chráněné, zbyla po bývalých okupantech nepřehlédnutelná stopa ve východoněmecké kuchyni.
Vedle klasického ruského boršče nebo pelmeňů či oproti jiným částem Německa výrazně vyšší konzumace ruské vodky zůstal ve východoněmecké kuchyni jeden klenot jménem „soljanka“. Tu Rusové nau- čili východní Němce vařit možná lépe, než se dnes vaří v Rusku. Z polévky okupantů se stalo východoněmecké národní jídlo, které v mnoha různých variantách nesmělo chybět na žádném svátečním východoněmeckém stole. A dnes se na něj opět vrací.
Soljanka po východoněmecku
Nejrozšířenější byla v bývalé NDR soljanka z vývaru z masa, do které se podle původní ruské receptury přidává hovězí maso, šunka, klobásy, kuřecí maso a zelí spolu s nasolenými houbami, naloženými okurkami, rajčaty, cibulí, někdy olivami, kapary, kořením, petrželkou, koprem, citronem a zakysa- nou smetanou. Jenže to je soljanka v nejluxusnější verzi, která v dobách socialismu musela i v Německé demokratické republice bojovat s různými výpadky v zásobování, nemluvě o tom, že olivy byly v dobách socialismu ne zcela obvyklým zbožím, které by se vyskytovalo v obyčejných obchodech.
Ve verzi „NDR“byla tak soljanka mnohem jednodušší.
Do litru vývaru se přidalo pět deka margarínu, čtvrt kila různého masa, jako byla východoněmecká verze loveckého salámu, párky, odřezky pečeného masa, a v luxusní verzi dokonce pár kousků uheráku. K tomu se dodalo deset deka cibule, dvě spíše slané než kyselé okur- ky, dva pepře, pět deka rajského protlaku, česnek, sůl, pepř a trochu cukru. V některých verzích i bobkové listy a nové koření. Do hotové polévky se přidala zakysaná smetana, plátek citronu a k polévce se přikusovaly tousty z bílého chleba.
Jak uvádí internetová kuchařka receptů z bývalé NDR, mnozí místo protlaku a cibule přidávali do polévky konzervované lečo.
Kuchyně bývalé NDR prožívá v posledních letech v nových spolkových zemích renesanci, dokonce jsou módní restaurace, kde vám udělají jídlo přesně podle socialistických receptur – jako třeba náhražku telecího řízku vyrobenou z gothajského salámu nebo lančmítu.
V sofistikované podobě vaří v kuchyni zaniklé Německé demokratické republiky včetně soljanky přímo ve špici věže Fernsehrturm na Alexanderplatzu, která je dodnes dominantou východní části hlavního města Německa. Z otáčející se kopule se mnozí z nás v dětství dívali přes Braniborskou bránu do tehdy nedostupného Západního Berlína. Dnes už zeď i rozdělený Berlín zmizely, ale soljanku dělají v restauraci ve věži stejně skvělou, jak si ji člověk kdysi kolem roku 1980 zapamatoval. Má jedinou nevýhodu, v eurech stojí dnes tolik, kolik za dob Ericha Honeckera stála ve východoněmeckých markách, jejichž kurz byl tři koruny za marku.