Projekt Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015 se nachází v polovině. Pořadatelé oslavují dosavadní úspěchy a mají velké plány do zbytku roku. Jenže pochybnosti zůstávají.

zapsala maximálně jako město piva. Pořadatelé projektu Evropského hlavního města kultury se na čtvrteční bilanční tiskové konferenci holedbali, že se jim pomalu daří z města piva dělat i město kultury, o tom však lze s úspěchem pochybovat.

Projekt se rodil v bolestech a v jeho čele se vystřídalo několik manažerů i uměleckých šéfů, o postupné výměně vedení města a kraje ani nemluvě. Současná podoba Evropského hlavního města kultury a jeho programu je úplně jiná, než jaký byl před pěti lety předložený původní projekt. Pochopitelně. Z kulturního programu se z větší části stal import. Jistě, chceme-li z nekulturního města udělat kulturní, nezbývá než tam kulturu dovážet. Řada produkcí, jež se v Plzni letos konala a koná, by se však stejně snadno mohla pořádat v libovolném jiném městě.

Divadelník Petr Forman, který se ujal pozice uměleckého šéfa projektu takříkajíc na poslední chvíli a po svých několika předchůdcích zdědil rozklíženou organizaci a nekoncepční program, dělal, co mohl. Věren svému vkusu a zkušenostem, vsadil hlavně na nový cirkus, pouliční divadlo, efektní atrakce, které přilákaly do ulic tisíce návštěvníků. Obří loutky, akrobati, ohňostroje a pouliční kejklíři dokážou přitáhnout pozornost a dát o sobě vědět. Ale mohou být jen doprovodem, nikoli hlavním programem, protože pak se místo kultury bavíme spíše o cirkusu. Z Plzně se stala svého druhu pouť. Chybí už jen cukrová vata a kolotoče.

Je pravda, že v rámci projektu se podařilo navýšit rozpočet a rozšířit program Skupovy Plzně, prestižní přehlídky loutkového divadla. Podařilo se uspořádat několik výstav, které by, nebýt titulu evropského města kultury, možná nevznikly, případně by se uskutečnily ve skromnější formě. Zůstává však otázkou, jestli tohle je „ono“. Jestli výsledkem získání titulu a pětiletých příprav má být roční mejdan v ulicích a v několika přilehlých kulturních institucích, zda by nemělo zůstat něco trvalého.

Každý, kdo Plzeň někdy navštívil a opustil prostor vypulírovaného centra, ví, že město z větší části připomíná noční můru každého občanského aktivisty: herny, zastavárny, špinavé ulice, rozpadlé domy,

Efektní atrakce a pouliční divadlo nemohou být hlavním programem. To se pak bavíme o cirkusu.