Létá po trati, odpočívá u her: Vydržím i do dvou do rána
O běhání, vítězstvích i porážkách už mluvil atlet Pavel Maslák mnohokrát. Tento rozhovor se špičkovým sprinterem je jiný. Dává šanci poznat Masláka tak, jak ho ještě neznáte: jako vášnivého hráče počítačových her.
Jistě, v Nymburku je hlavně proto, aby trénoval. Do začátku mistrovství světa atletů zbývají dva týdny a Pavel Maslák má být jednou z hlavních českých nadějí.
Ale když má chvíli čas, uzavírá se do vlastního světa. Vezme si notebook, naladí přenos ze Seattlu a sleduje velké klání zvané The International, v němž se utkávají přední hráči jeho oblíbené hry Dota 2 (více viz box).
Maslák netají, že u ní také dokáže strávit celé hodiny. „Když je po sezoně, jsem schopný v jedenáct vstát, zapnout to. Dát si jednu hru, pak oběd. No a pak vydržím hrát celý den,“říká.
Jako třeba do deseti večer?
Třeba do dvou do rána.
Ví o tom kouč Dalibor Kupka?
Ví, nevadí mu to.
Co vás na tom tak chytlo?
Je to odreagování. Naráz celý svět zmizí a otevře se úplně jiný svět, neřeším nic a hraju. A je dobré, že člověk nemusí hrát čtyři hodiny, jedna hra může trvat půl hodiny až hodinu. Taky jsem rád, že v tom nejsem sám, ale hraju i s dalšími.
I s atlety?
Spíš dřív v juniorských kategoriích jsem měl další pařmeny jako Martin Říčař, teď už moc lidí nehraje. Na Dotu jsem nenalákal nikoho.
Kdy vás to chytlo?
Hraní mě bavilo odmala, Dotu hraju tak tři čtyři roky.
Dá se z toho vůbec něco přenést do atletiky?
Asi soustředění na sebe samotné- ho, člověk nevnímá okolí. A taky si cvičím reflexy.
Sportovní hry vás nelákají?
Kdysi jsme hráli Sydney 2000 (titul vydaný k příležitosti olympijských her – pozn. red.), ale tam se jen mlátí do kláves, to nebylo tak záživné. Akorát když se sešlo pět lidí a hrálo se, tak to bylo vyhecované. Tehdy se skoro rozbíjely klávesnice.
Na soustředění nehrajete?
Ne, tady se jen dívám na ten turnaj v Seattlu. Je tam 16 nejlepších týmů z celého světa, nejlepší z nich si odnese šest milionů dolarů (přes 148 milionů korun).
To jsou lepší peníze než v atletice, ne?
Takový turnaj je jen jednou v roce. Ale asi i hraní je dřina. Hlavně na hlavu. Ti nejlepší nad tím stráví dvanáct hodin denně.
Vás by nelákala účast na takovém turnaji?
Tam bych se nedostal. Musel bych zrušit atletiku a jen hrát, abych na to natrénoval.
Takže třeba po kariéře?
To už budu starý a budu mít pomalé reflexy.
Jaké máte další koníčky? Hry a pak dlouho nic?
Asi jo. Někdy se dívám na televizi, ale většinou u toho taky hraju.
Vezmete si herní notebook i na
Záleží, jaké tam bude internetové připojení. Když bude špatné, stejně si nezahraju. Nevím, jestli ten herní notebook budu tahat, docela se pronese.
Dobře. Jak tedy vypadá vaše atletická forma?
Ani nevím, teď jsme se vrátili trošku na začátek, začali jsme víc trénovat. Zaměřujeme se na objem: kopce, tempa... Zkoušíme to vyladit.
Hledáte hranice, kam až můžete jít, aniž se zraníte?
V tomhle objemu asi moc o zranění nejde, to spíš v té poslední fázi, kdy se přechází do rychlosti, poběží se míň úseků, ale o to kvalitnějších.