Moje jiskra je zase zpátky
Je srpen a v Nymburce vedro jako vždy, když se tu Barbora Špotáková připravuje na vrchol své oštěpařské sezony. „Ale letos je to extrémní,“říká světová rekordmanka a raději se před pichlavými paprsky schová do tunelu.
Teploměr na stěně ukazuje příjemných 25 stupňů a Špotáková říká: „My, co víme... Zkušená sportovkyně ví, kde trénovat. Nebudu přece venku lítat ve čtyřicítkách.“
Tolik je toho stejného, mnohé se však u oštěpařské hvězdy změnilo. Je mámou dvouletého Janečka. Loni se rozešla s trenérem Železným a jeho úspěšnou skupinou.
Ambice jsou však u 34leté atletky neměnné. „Do Pekingu pojedu jako favoritka. Nevím, jestli jí jsem i v tabulkách, ale ty já nesleduju,“pronesla vedoucí žena Diamantové ligy včera při závěrečné přípravě, která má vyvrcholit druhou zlatou její kariéry. „Budu ráda za každou medaili.“
Cítíte, že váš sen je čím dál reálnější?
Pokračuju velice dobře. Na to, že jsem za hlavní cíl označila Rio a tato sezona měla být volnější, tak jsem se dobře rozzávodila. Baví mě to, cítím se dobře, zdraví dovolilo objet všechny závody, forma jde nahoru. Z toho pohledu ideální průběh roku.
Až na ten úvod.
To jo, začátek jsem si představovala trošku jinak. Ale vím, čím to bylo, že jsem to zbytečně přeháněla. Aby všechno dopadlo dobře, furt jsem něco kontrolovala, ještě šla trénovat, ujistit se, že je to dobré. A klasicky jsem se přetrénovala, zmizela jiskra. Teď už je ale zpátky.
A už není co zlepšovat?
Mám pořád velké rezervy, ve Stockholmu jsem myslela, že ho- dím sedmdesátku, ale z různých důvodů se to nepodařilo. Mé krédo je nepřepálit začátek, a proto si to nejlepší nechávám na Peking. Vlastně jako roky předtím, šetřím si to na důležité závody. Kdybych hodila daleko na začátku, mohlo to být jenom horší. A teď je to naopak.
Bez trenéra, se synem a touhou všem dokázat, že i jako „soukromnice“se umí připravit špičkově, medailově.
za dva týdny vyrazí do Číny bojovat o světové zlato.
Do odletu vám zbývá sotva pár dnů. Co se dá ještě dohonit?
V přípravě neplaším, aby se něco nepokazilo. Mám zkušenost ze začátku sezony, kdy jsem to přehnala, a proto to tolik nešlo. V Nymburce ladím formu, snažím se zapracovat na konci rozběhu, tam strašně skáču nahoru, to vidí i laik. Házím na trávě, abych se srovnala, a pak to musím přenést i na tartan. To byl obrovský zážitek, ten největší. A už tehdy jsem věděla, že nic lepšího nikdy nebude, lepší závod v lepší chvíli s lepším koncem. Ale to nevadí, jsou to příjemné vzpomínky. Mám ráda velké stadiony, evidentně mi svědčí. Závodilo se mi tam dobře, a kde se mi závodí dobře, tam se to opakuje.
Ono se vám v Asii vůbec daří.
Mám ráda tamní mentalitu, ráda se vracím. Vlastně celá moje kariéra proběhla v Asii, a když jsem zjistila, že se vracíme do Ptačího hnízda, vnitřně jsem zajásala.
Máte pořád přívěsek v podobě brouka, kterého jste si z her přivezla?
Mám. A Lukáš (přítel) má dodnes manikúru za 10 korun a dodnes jsou v ní ostré nůžky. Nebo jsem tam usmlouvala porcelán, celou sadu za stovku.
Jaká byla Barbora Špotáková v roce 2008?
Jela jsem do Pekingu jako velká favoritka, a když jsem do Pekingu odjížděla, psalo se: Jede si pro zlato.
A pro co jedete letos?
Pro zlato, ne? Musím tak myslet. Kdo ví, co se v závodě semele, ale jdu do toho suverénně, i když jsem v sezoně tolik suverénní nebyla. Ale postupně jsem se nabila a holky to ze mne cítí, ta energie tam je.
Takže na stadion přijdete stylem: Holky, dneska nemáte šanci?
To neumím, neumím se přetvařovat. Když jsem v pohodě, tak pohodově i působím, což je ničí samo o sobě. Ale když nejsem, tak to vidí taky. Jsem asi moc průhledná.
Vlastně celá moje kariéra proběhla v Asii. Vnitřně jsem zajásala, že se tam teď vrátím.