Válčili na nebi. Let domů proslzeli
Vboji za osvobození Evropy sloužily za druhé světové války tisíce kultovních stíhaček Spitfire. Dnes jich zbylo po celé Evropě schopných letu asi jen dvacet. Československých vojáků, kteří v britském Královském letectvu RAF sloužili a bojovali, se dnešních dnů dožilo ještě méně. Ani ne deset. Přitom jich bylo bezmála 2,5 tisíce, z toho dvanáct stovek letců.
Se svými stroji šest let válčili nad Anglií, Německem a dalšími válkou pustošenými zeměmi. Chtěli pomoci bojovníkům na barikádách Pražského povstání, ale nakonec nesměli. Na návrat domů pak čekali nejdéle ze všech československých jednotek, které bojovaly v zahraničí.
Nyní je tomu 70 let, kdy čtyřiapadesát letounů našich stíhacích pilotů dosedlo na ranvej ruzyňského letiště v již tři měsíce osvobozené Praze. Vítaly je desetitisíce lidí.
Na Hradčanském náměstí, těsně u bran Pražského hradu tuto událost připomněla včera slavnostně odhalená maketa letounu Spitfire Mk. IXc ve skutečné velikosti.
Šest let doufání v návrat
„Když nás velitel rádiem informoval, že jsme poblíž Chebu, byly naše kyslíkové masky plné slz,“vzpomínal na emotivní návrat jeden ze stíhačů 313. československé peruti, dnes již zesnulý Bohuslav Velvarský. K vytoužené Praze zbývaly desítky minut.
Šest dlouhých let snili o tomto okamžiku. Doufali, že se jednoho dne do vlasti vrátí, i když jim bylo jasné, že naděje na přežití mnoha vzdušných soubojů je pramalá. Velká část z nich se toho nedočkala. Téměř pět stovek letců zahynulo.
„Už vidím Prahu. Marně se snažím potlačit slzy, které se mi derou do očí. Poznávám Hradčany. Město se ježí věžičkami. Vltava se kroutí středem města a vypadá jako stříbr- ný had,“zaznamenal si později tehdejší velitel 310. stíhací perutě Jiří Hartman. Byla to podívaná. Padesátka spitfirů s československými výsostnými znaky se před hlavním městem seřadila do formace a nízko přelétla nad Václavským náměstím a Pražským hradem.
„Teď už vidím ruzyňské letiště a tisíce lidí na jeho okraji. Doufám, že jsou mezi nimi i moji rodiče. Určitě jsou na mě hrdí. Vracím se domů v čele naší nejslavnější stíhací perutě. Srdce mi praská pýchou,“pokračoval Hartman.
Bylo 13. srpna 1945, něco málo před 17. hodinou, když se první stroje konečně dotkly země. Mohlo to však být dříve.
„Blížil se konec války, když v Praze vypuklo povstání. Praha volala o pomoc. Naši piloti už se chystali k startu, ale náhle byl odlet zrušen. A pak jsme v Anglii trčeli další měsíce. To se nedá popsat,“vyprávěl včera jeden z posledních žijících Čechů sloužících v RAF, stíhač 310. perutě, brigádní generál Emil Boček.
Mohla za to demarkační čára dohodnutá mezi americkým a sovětským vojenským velením.
Doma je komunisti nechtěli
Proč na návrat českoslovenští letci RAF čekali tak dlouho, se dnes obvykle vykládá jako důsledek snahy sovětského velení zabránit jejich návratu nebo ho co nejvíce oddálit. Ve skutečnosti to bylo poněkud složitější. „Určitou roli sehrálo i to, že naše letectvo bylo právně součástí britského RAF a vyvázání z tohoto závazku nebylo administrativně nikterak jednoduché. Navíc jsme měnili stroje za modernější. To také nelze udělat ze dne na den,“vysvětluje historik Vojenského historického ústavu Jiří Rajlich, který vzpomínky letců zaznamenal.
A nelze pochybovat, že i nastupující politický establishment – respektive jeho početná komunistická či kryptokomunistická část v čele s předsedou vlády Zdeňkem Fierlingerem – neměl na brzkém návratu letců z Velké Británie a jejich triumfálním uvítání zájem.
Smýšlení komunistů se plně projevilo po puči v roce 1948. Bývalé letce RAF čekaly perzekuce a mnohdy i těžký kriminál. Mnoho jich uprchlo za hranice.
Kriminál, nebo útěk do exilu
„Pětadevadesát procent mých kamarádů skončilo v kriminále. Já šel do civilu brzy, na jaře 1946, a pak jsem opravoval motocykly. A to i pro tehdejší komunistickou policii. To mě pravděpodobně před vězením zachránilo,“připomněl Boček.
Podobné štěstí měl i další dnes žijící veterán, plukovník Pavel Vranský. Za války létal na čtyřmotorovém liberatoru a účastnil se například lovu německých ponorek.
„Po válce jsem se přihlásil na brigády do dolů. Byl jsem na Kladně a tři roky na Ostravsku. I když jsem byl na výsleších, nějak respektovali, že jsem horník. Kriminál se mi vyhnul,“vyprávěl včera Vranský.
Stíhačky pomohly Izraeli
Poválečné československé letectvo mělo kolem sedmdesáti spitfirů. Koncem 40. let se tajně přesunuly do Izraele, kde pomohly k vítězství nově vzniklému židovskému státu v první arabsko-izraelské válce.
Jeden stroj však měl při odletu poruchu. Naštěstí, dnes je jediným originálem v Česku. Vystavuje ho Národní technické muzeum na pražské Letné.