Cirkus, jenž zve lidi k baru
show, zbylí dva druhou a dohromady jsme ještě dělali třetí. Takže když si nás pak jeden chlápek najal, jasně si spočítal, že jsme schopni za večer odehrát tři rozdílná vystoupení, dopoledne vést workshopy, a navíc si sami postavit stan a všechno si to odřídit,“vzpomíná Rack na začátky.
Až na počátku 90. let si koupili vlastní šapitó. „Pak nás teprve začaly zajímat větší projekty. Najednou jsme mohli pracovat s osvětlením, ozvučením i nafocením prostoru,“popisuje proces, který je za pětadvacet let dovedl až k současné velké show.
Chystané Bianco totiž obsluhuje na čtyřicet lidí, z nichž polovinu tvoří artisté. „Máme muzikanty, techniky, obsluhu baru, prodejce, kuchaře a taky pár dětí a dobrovolníky, co s námi jedou,“popisuje principál. „Celá naše company má ale okolo stovky lidí,“přeruší ho Alison Woodsová, která dělá výkonného ředitele NoFit State. „Obsluhujeme dvě show, pak máme ještě lektory a marketing,“dodává. panovala ve Walesu těžká ekonomická situace a sužovaly ho hornické stávky. „Thatcherová se tehdy snažila umlčet jakýkoli alternativní hlas, zakazovala hippiovský styl života a vůbec cokoli nezvyklého,“vzpomíná trpce Rack. Soubor si tak aspoň dělal z tehdejšího politického establishmentu legraci.
„Když se na to dívám zpětně, většina našich tehdejších představení měla environmentální, trochu levicový nádech. Byl to náš způsob, jak se ozvat a jak tehdejší systém trochu pokoušet,“uvažuje.
Ve stejnou dobu jako NoFit State Circus se do popředí dostávaly i jiné, dnes slavné soubory nového cirkusu – kanadský Cirque du Soleil a australský Circus Oz. „Všichni jsme vzešli ze stejné myšlenky, ale dnes se naše cesty hodně liší, z některých souborů se staly doslova továrny,“ušklíbne se Rack neadresně.
NoFit State inspirovala pouze práce zmíněných Cirkus Oz nebo londýnských Ra-Ra Zoo a francouzských Archaos. „Máme však většinou svůj vlastní styl a postupy. Když jsme nevěděli, tak jsme prostě zkoušeli,“vysvětluje Rack.
Současné Bianco je výsledkem posledních dvanácti let, kdy Velšané spolupracují s italskou režisérkou Firenzou Guidi. Od jiných představení nového cirkusu, kterých za poslední roky jen Letní Letná přivezla do Česka desítky, se Bianco odlišuje jedním specifikem. Diváci mají díky absenci sedaček možnost volně procházet šapitó a prohlížet si jednotlivá čísla z různých úhlů. Vedle živé kapely, která během představení hraje na vyvýšené plošině, překvapí i speciální bar, kde se mohou návštěvníci během show občerstvit. Stan nezvyklého tvaru stojí spolu se zázemím a tréninkovým centrem souboru v cardiffské John Street, na okraji centra města. Ploty okolo pozemku jsou polepené plakáty s motivem vysoké postavy v dlouhých šatech obsypaných okvětními lístky. Jak se můžeme večer na představení sami přesvědčit, zachycují jeden z vrcholů večera.
„Je to vlastně už čtvrtá verze Bianka,“přemýšlí Woodsová. „Kdybychom hráli pořád totéž, tak se začneme nudit a nudit to bude i publikum. Ale nejsme továrna, abychom každý rok přicházeli s novou show. Příští rok budeme zase hrát Bianco,“přibližuje Rack filozofii souboru.
K té patří i fakt, že členové NoFit State Circus budou v Praze bydlet u svých stanů podobně, jako to dělali cirkusáci dříve. Mnoho velkých souborů přitom už dnes během festivalu přespává v hotelu. Rack uznává, že na tom není nic špatného, ale cestu artisty z hotelu do šapitó přirovnává ke klasickému dojíždění do práce. „Pro nás je to prostě životní styl, žijeme spolu, jíme spolu, pracujeme spolu, soubor má společného cirkusového ducha. Když spíte po hotelech a lítáte na show letadlem, tenhle duch se snadno vytratí,“má jasno.