Rytmusův sen zapomíná na hudbu
Film o slovenském raperovi Rytmusovi vznikal osm let, ale co se týče jeho vyznění, nepřichází do kin v úplně šťastné době. Letos měly premiéru snímky o Kurtu Cobainovi nebo zpěvačce Amy Winehouse, které zpracováním i díky životním osudům hlavních protagonistů nastavily osobním hudebním dokumentům novou laťku. Snímek režiséra Mira Drobného Rytmus: Sídliskový sen však hraje jinou ligu, nejen proto, že ústřední hrdina nezahynul tragickou smrtí. li jedna z raperových přítelkyň a vypráví, že právě tady se při natáčení talentové soutěže dali ti dva dohromady, protože přeskočila jiskra, vyznívá to jen jako o něco lepší a nafouklejší vydání speciálu Top Star magazínu nebo VIP zpráv. Stejně nadbytečné je i čtení zamilovaných esemesek, které si vyměňoval s Darou Rolins po focení pro Adidas, které už ostatně Vrbovský zvěčnil v rozporuplném songu 8. Október. ma, jež filmu dodávají především scény, kdy Rytmus poprvé vidí nabraný materiál a bezprostředně na něj reaguje. Třeba když jeho matka řekne, že nikdy neutíkal z domova, že si to vymyslel kvůli písničkám, odvětí, že to není pravda, že přeci utíkal. Hotovo dvacet.
Dokumentu předchází pověst, že jeho natáčení Rytmus stopnul. Jak se záhy dozvídáme, důvodem nebyla žádná šokující zjištění nebo konfrontace. Ale to, že režisér se štábem přišel – neohlášen – do Rytmusova dětského pokoje, když tam raper spal, a jako při kanadském žertíku ho nevybíravě a před zraky kamer probudil. Scénka, která by možná uspěla ve slavné sérii Jackass cenzurované pro domov důchodců, je největším konfliktem, který v sobě snímek má. Závěr s výletem do Indie a poznáváním nejnižších kast oproti tomu působí i díky hudbě z playbacku nuceně a na efekt.
Do kin jde dokument Rytmus: Sídliskový sen. Zajímavý je na něm vnitřní boj o identitu a vyrovnávání se s romským původem protagonisty. Velký příběh se však odvyprávět nepovedlo.