Třeba mi dobro jednou vrátí Bůh
Vmotocyklovém světě působí jako anděl. Jako anděl Čechů. Jaroslav Hanuš se u toho slova nejdřív naježí, ale sám pak řekne: „Snad to v tom rozhovoru nebude znít, že jsem dobrá víla. Ale moje manželka říká, že bych si měl namalovat na záda červený kříž. Já věřím, že mi to dobro jednou někdo vrátí. A třeba to bude Pánbůh.“Teď však k těm andělským skutkům. Hanuš je mužem, který po listopadu 1989 výrazně pomohl třem Čechům – Jaroslavu Hulešovi, Jakubu Smržovi a Lukáši Peškovi – prosadit se ve světovém šampionátu. A znovu tak vzkřísit český motocyklový sport, po 80. letech tak dobitý. Ale vraťme se právě do 80. let...
... a do doby, kdy jste se ocitl v západním Německu.
Byl rok 1982 a já v Karlových Varech potkal svou manželku, Němku. Vzal jsem si ji, ale stejně tam dodnes žiju jako Čech s českým pasem. Žertuji, že kdyby byla z DDR, tak bych si ji nevzal. Ale jelikož jsem vycestoval legálně, směl jsem se každých 14 dní domů i vracet.
Což bylo pro tehdejší české závodníky požehnání, že?
Dřív jsem sám na nižší úrovni závodil, a tak jsem začal spolupracovat s Jardou Grycem a vozil zvenku závodní gumy i benzin, což tady nebylo. Koncem 80. let jsme dostali tip na Jardu Huleše, kterého jsem začal podporovat. Dovezl jsem mu dodávku Mercedes, aby měl v čem vozit motorku, dodával díly. A věděl, že je to talent, který to dotáhne až do mistrovství světa.
Stalo se. A dotáhl jste to do něj jako šéf týmu i vy.
Přišel rok 1992, já vzal Benjamina Weisse, což byl můj učeň v Nissanu, kde jsem v Německu pracoval, a na divoké karty jsme občas zajeli na závod mistrovství světa. Jenže: čekal jsem víc. Naše vztahy se změnily, byť jsme kamarádi dodnes, a já si řekl, že to bude jinak. Že začnu s někým novým a mladým. V roce 1996 jsem zajel do Strakonic za Bohoušem Stašou (bývalý úspěšný jezdec) a ptal se ho, jestli mi nějakého kluka doporučí. A on, že prý nějaký 13letý Kuba Smrž. Vyrazil jsem k nim a nestačil se divit.
Proč?
Ta rodina neměla ani elektřinu. Žili v malém domku, kde jim ji odstřihli. Kluci (Jakub a bratr Matěj) neměli v pokoji ani podlahu. Jejich máma od nich odešla, nejevila o ně zájem, a já tak hluboce smekám před jejich tátou, že z nich v těchto drastických podmínkách vychoval dva perfektní inteligentní kluky a závodníky. Byl to ten nejlepší tatínek, kterého tehdy mohli mít!
Když jste u nich zazvonil a řekl jim, že je budete podporovat, musel jste být pro ně opravdový anděl.
Byli v šoku. Vidím to jako dnes, jak tam stojí dva vyhublí kluci v teplákách. Vzal jsem je okamžitě do Německa, kde Kuba na mezinárodním mistrovství skončil ve 14 letech mezi 70 jezdci 14., což byl skvělý výsledek. Měl talent, píli a ctižádost. Když viděl, jak žijeme my a moji přátelé, tak ho to motivovalo, aby tak žil taky. A šel do toho naplno. Ano. V roce 2001 jsme v Assenu dojeli pátí, máme dvě šestá místa. Jsou to krásné vzpomínky, ale dneska už bych to neudělal.
Proč?
Je tam lidské zklamání a bolest. Víc o tom nechci mluvit, jen řeknu, že mě porážky posilovaly a zase stavěly na nohy.
Pomohl jste i Lukáši Peškovi.
Přišel za mnou Luboš Tenkl, že má talent, jestli bych s nimi nezaložil nový tým. Tak jsem jim půjčil motorku a všechno, co potřebovali. Lukáš je jeden z mých největších úspěchů a není náhoda, že v šampionátu vyhrál dva závody. Je to velikán tohoto sportu v Česku. Mám radost, že jsem pomohl vychovat i Maďara Talmácsiho či Němce Corteseho, dva pozdější mistry světa. Jsem tak jedním z korálků na jejich šňůře.
Ti jezdci vám musí být vděční.
Byli do doby, dokud nic neměli a nezažili úspěch. Když vám jiné no- viny nabídnou o pět tisíc vyšší plat, tak šéfovi řeknete, že vám buď přidá, nebo jdete pryč. Jenže tak to v motorkách nefunguje. Já ty lidi vychoval z nuly, vytáhl je vysoko, ale jakmile měli lepší nabídku, utekli pryč. Nemohl jsem nic, protože tohle není hokej, kde si je můžete zavázat smlouvou, dostat výchovné. I když já bych nikomu nebránil.
Proměnil byste se v dobrého anděla i dnes?
Ne! I kdyby mi dali jistotu, že ten pilot bude do dvou let mistr světa, tak bych to neudělal. Věnuji se synovi a nikoho jiného už nebudu vychovávat.
Prý jste ho původně chtěl dát na hokej?
Ano, ale pak jsem mu koupil motorku, což byla ta největší chyba. Nikdy bych nevěřil, že pojede závody mistrovství světa. Nepočítal jsem s tím, protože neměl obrovský talent. Ale má píli a disciplínu po manželce.
Že by německá krev?
Asi. Já jsem z toho bolševismu nakažený, vachrlatý. Zatímco oni stojí rovně a nehledají výmluvy.
Musíte být na něj hrdý, ne?
To ano. Snad bude mít i štěstí, bez něj to nejde. Podívejte se na minulý závod v Indianapolis, kde Philip Öttl startoval z poslední řady, byl potlučený, ani nechtěl jet, ale táta ho přesvědčil, ať jede, aby dostali peníze. A on v bláznivém dni skončil třetí. To už se nikdy nestane. Karel Hanika je velký talent, je v továrním týmu a stejně je to pro něj boj, aby byl 12. Tak obrovsky vyrovnané to v Moto3 je. Neznám teď atraktivnější sport. Proto motorky dává 214 televizních společností, do Brna dorazí čtvrtmilionu lidí. Kdyby to nebylo zajímavé, nebyli by tu.