Vůně koláčů, muzika a spousta známých
DOMAŽLICE Vůně koláčů i dalších pochutin, dospělí i děti v krojích a vystoupení řady folklorních souborů. Jednašedesátý ročník Chodských slavností v Domažlicích navštívily tisíce lidí.
„My sem jezdíme z Berouna, mám tady sestřenici, vždy to spojíme i s návštěvou,“vysvětlovala Venuše Snopková a v ruce třímala krabice s chodskými koláči. „Co nás sem láká? Ty koláče,“smála se. Doma se jí takové upéct zkrátka nedaří. Ty odsud jsou jiné. Lepší. „Mám recept od sestřenice, ale stejně takové neudělám,“krčí rameny.
Lákadlem však pochopitelně nejsou jen koláče. Je třeba obejít všechny scény a zhlédnout vystoupení nejrůznějších souborů. „A také pro- jdeme všechny stánky. A všechno ochutnáme.“
Jídlo k Chodským slavnostem neodmyslitelně patří. „Vůně koláčů, to je boží,“říká jednadvacetiletý Robert Kubica a jeho kamarádka Roksolana Shmid doplňuje, že vůně všech jídel pomáhá vytvářet tu správnou atmosféru slavností. Oba přišli v hlavní den programu, v sobotu, ve svých krojích.
„Dostal jsem se k tomu přes rodiče, od mala jsem chodil do souboru. Pak jsem na nějakou dobu přestal, v kroji jsem začal chodit zase minulý rok,“vysvětluje Kubica. Asi i kvůli tomu, že lidí v kroji na slavnostech spíše ubývá. „Fotí si nás. Pro Domažlice je to typické,“přidává Roksolana. Kroj oblékají vždy jednou do roka, jen na Chodské slavnosti. A jen v sobotu.
To Dora a Ivan Rieglovi jej ze skříně vytáhnou častěji, například také na chodský bál. „Mě k tomu vychovávali,“vysvětluje Dora Rieglová a dodává, že manžel, původem z Moravy, se v tomto ohledu přizpůsobil. „Líbí se mi, že si tady člověk všechno připomene. Když jsem byla malá, v krojích tu chodilo opravdu hodně lidí. Dnes už to zůstalo vlastně jen na vesnicích,“zamýšlí se Dora Rieglová.
Svým krojům musí věnovat náležitou péči. „Hlavně ten dámský je na přípravu těžký. Například ty záhyby vzadu na sukni se musí vždy poskládat tak, aby tak vydržely do dalšího roku,“přibližuje Rieglová.
I Dědinovi přišli v krojích. „Dvě starší děti tady i vystupují,“vysvětluje otec Josef Dědina, který se dostal k tradici nošení typického obleku už ve své rodině. „Kroj máme nachystaný po celý rok,“líčí Dědina s tím, že příležitost pro to jej obléct se naskytne vždy jen několikrát do roka. „Ale chodské slavnosti jsou jen jedny, to je pro nás událost roku. Vždyť jsme z Domažlic!“
„O té akci vím už dlouho, jsme tu ale jen podruhé. Atmosféra je krásná,“pochvaluje si Miloslava Tomanová z Plzně. „My chodíme pravidelně, jsme odsud. Líbí se nám ta tradice,“říká další návštěvnice Miroslava Kuchtová. Vždy se těší také na to, že tu potká řadu známých.
— Barbora Němcová