Červená změnila tvář dvou Čechů
Mělo to být „zase“naposledy. Možná i proto o víkendu dorazilo na motocyklovou Grand Prix v Brně rekordních 248 434 diváků. Češi je však nepotěšili. Třeba za rok – Velká cena totiž nekončí.
BRNO Když vás rozjetého na silnici zastaví červená, je to někdy k vzteku. A někdy k potěšení, že ten blázen, co vás před pár desítkami vteřin zběsile předjížděl, stojí před vámi a je na tom stejně jako vy.
V motocyklových závodech je to při červené s pocity stejné.
A tak když po prvním kole třídy Moto3 okolo Masarykova okruhu traťoví komisaři začali mávat červenými vlajkami, aby jezdcům dali znamení, že je závod kvůli vážné nehodě (s dobrým koncem) pozastaven, byl Karel Hanika naštvaný. Byl pátý, čelo na dohled, před sebou možná životní půlhodinu, po které by se mohl poprvé probít ve světovém šampionátu na stupně.
Jakub Kornfeil na tom byl jinak. Měl sám co dělat, aby v prvním kole nešel k zemi, jako cirkusák se vyhýbal padajícím pilotům před sebou a ve chvíli, kdy najížděl na cílovou rovinku, byl za ním jediný nešťastník. Pak spatřil červenou. „Pomohla mi. Restart mě nabudil a byl jsem hladovější po výsledku.“
Jak velí pravidla, jezdci zamířili do boxů a čekali, až z tratě zmizí sanitka odvážející Argentince Rodriga. Hanika soustředěně hleděl před sebe, pár metrů za ním nervózně pochodovala maminka Vladimíra i otec Karel. Dál v nich byla víra, že tohle je synův velký den.
To Kornfeil zajel do svého stanu, který stojí kousek za boxovou uličkou. Garáže na jeho tým už nezbyly, a tak se musel v Brně smířit se skromnějšími podmínkami. Jeho táta Marek mu opakoval, že teď začíná všechno nanovo.
Piloti se po půlhodině znovu seřadili ve stejném pořadí jako po kvalifikaci na start, Hanika stál sedmý, Kornfeil mnohem dál, na 20. příčce. Jenže uběhly tři čtyři minuty a vše bylo jinak. Kornfeil byl 11., Hanika o dvě příčky za ním a zrovna se řítil do průšvihu. Francouz Quartararo znenadání sáhl po brzdě, snad se chtěl lépe vyvézt za Kornfeilem, na což už Hanika neuměl zareagovat. Srážka, výjezd mimo. Křik pod helmou. „Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím. Najednou tam stojí borec a já musel sáhnout po brzdě, abych ho nenabral úplně.“
Při pádu si sedřel stehno, ohnul páčky, ale v hlavě se rozhodl: Tenhle závod nevzdám.
O kus vpředu se mezitím Kornfeil rval v elitní desítce, byl vteřinu dvě za prvním, jenže z devátého desátého místa se nešlo prokousat blíž. „Chtěl jsem jít víc dopředu, ale asi jsem na to neměl. Deváté místo je i tak dobré.“
Když tahle slova vyprávěl novinářům, usmíval se. Byl spokojený. O kus dál v tu chvíli mluvil s jinou skupinkou žurnalistů Hanika. Smutný, volil jen kusá vyjádření...
Nebýt jedné červené, nejspíš by jejich tváře vypadaly jinak.
To elitní kategorie MotoGP nabídla poklidnější dění. Jorge Lorenzo, který tu kraloval tréninkům i kvalifikaci, vyhrál závod stylem start-cíl a v šampionátu má teď 211 bodů stejně jako Valentino Rossi, dosavadní lídr. „Od začátku jsem cítil, že musím jet tak, abych před sebe někoho nepustil. A šampionát? Začínáme od nuly a těch zbývajících sedm závodů slibuje mezi mnou a Rossim velký boj.“