Ukrutná bolest, stýskal si Abraham. Dojel poslední

BRNO Zapomenout na předchozí půlhodinu a spatřit jen tu fotografii, přišel by hned okamžik velkého uznání. Však i Karel Abraham se sám při té představě hořce pousměje a řekne: „Jo, jo. Fotka to bude zajímavá.“Jorge Lorenzo se žene do cíle a pumpuje nadšeně rukou, navzdory tomu, že o vteřinu dřív jím projel Abraham. Teď ale to hlavní: Čech byl o kolo pozadu. „Dlouho se nestalo, abych ho dostal.“

Jen to dokazuje, jaký víkend Abraham v Brně prožil. Kvůli bolavé noze mluvil o závodě MotoGP jako o šíleném utrpení. V jeho průběhu se sám sebe ptal, jestli nebude lepší tohle trápení raději zapíchnout, nakonec do cíle dojel. Jako poslední z klasifikovaných a o dvě minuty později než Lorenzo, přesto od něj „kolo“nedostal, což považuje za výhru.

Vážně?

Propočítával jsem si v hlavě, abych ho nedostal, což se těsně povedlo. Jinak jsem neriskoval. Nechtěl jsem spadnout, poničit si nohu ještě víc.

Říkal jsem si, jestli se nenecháte od Lorenza předjet. Měl byste to utrpení o kolo kratší.

Samozřejmě mě to napadlo, ale když už jsem vydržel 21 kol, jedno navíc jsem zvládl. Zároveň jsem ale tušil, že on mě předjíždět možná nebude chtít, protože by to pro něj s jeho náskokem byl zbytečný risk. Když mě viděl, tak nepotřeboval extrémně tlačit na pilu. Kdyby chtěl, tak mě na rovince přefrčí, dal by mě i v zatáčce, ale poslední kolo zajel o osm desetin pomaleji než to předchozí. To o lecčems vypovídá.

Mluvíte o utrpení. Ale kdy noha bolí nejvíc?

Naprosto ukrutné je to při podřazování a levých zatáčkách, když se o ni opíráte. Bolest se pak zvyšuje, násobí a rozšiřuje do dalších míst.

Teď na nohu nedošlápnete?

Ne! Fakt to pekelně bolí, jsem vyčerpaný. Alespoň že závodní bota je pomalu jako sádra. Drží pevně, nohou v ní nelze hnout.

Měl jste ji umrtvenou?

Chtěl jsem. Na doktory jsem od pátku naléhal, ale odmítli to. Je totiž několik možností. Jedna z nich jsou prášky, ale možná proto, kolik už jsem jich v životě snědl, na mě neúčinkují a je mi po nich zle od žaludku. Navíc bych byl ospalý a omámený, což je docela blbé. A pokud se bavíme o lokální anestezii, tak tam je problém, že v místě kolem operovaného prstu nejsou svaly, ale šlachy. Nejde to napíchnout.

Po kvalifikaci jste říkal, že nelitujete toho, že jste do Grand Prix nastoupil. Platí to i po závodě?

Ano, i když to strašně bolí. Naopak jsem rád za pár pozitivních věcí. Nepředjel mě Lorenzo. Je to blbé říct, ale v mém případě jsem za to rád. Další pozitivum: moje časy sice nebyly rychlé, ale byly neskutečně konstantní. Jezdil jsem kola v rozmezí jedné či dvou desetin. To je s tím zraněním překvapivé. Kdo trochu rozumí závodění, tak ví, že jsem prostě jel naplno.

Co říkáte na to, že Velká cena bude v Brně dalších pět let?

To od vás slyším poprvé. Pět let by bylo skvělých, ale teprve až tady zase uvidím kamiony a začnou tréninky, tak uvěřím, že se opravdu jede. Víte, jednou byly věci nad slunce jasné, pak bylo vše úplně jinak...