Sestry Brontë

Spisovatelky sestry Brontë měly tragický osud, který má pro své řádění jedinou omluvenku – díky tomu, co autorkám přichystal, zůstaly na světě nádherné knihy jako Jana Eyrová nebo Na Větrné hůrce.

Stará fara Haworth uprostřed vřesoviště v hrabství Yorkshire. Rok… dejme tomu 1840. Fouká tu řezavý vítr, často bývá zataženo, a i když zrovna není ošklivo, najde se jen máloco, z čeho by se mladá dívka mohla radovat. Existuje jediná cesta, jak zachránit svoje křehké sny a duši plnou představ o romantické lásce: psát, psát a psát. Ukrýt se do vlastních příběhů a vybájených krajů s názvy jako Angria, Gondal, Gaaldine nebo Oceania. To pak zapomenete na zoufalství a možná dokonce i na kručící žaludek, protože váš otec Patrick Brontë – vdovec a vikář anglikánské církve – již léta nedokáže početnou rodinu zabezpečit.

Na Haworthu se do svého psaní už od dětství ‚skrývají‘ hned tři dívky – Charlotte, Emily a Anne. Každá byla povahově jiná ( je to po- znat z rozdílného stylu, volby témat i konců příběhů). Možná by se trochu mračily, že se o nich dnes mluví paušálně jako o ‚ sestrách Brontë‘ a skoro každý si autorství jejich děl plete (Napsala slavnou Janu Eyrovou Anna, Charlotte, nebo Emily?). Ale možná by jim to nevadilo. Žily společně, rozuměly si a podporovaly jedna druhou až do konce. Dnes už nelze nitky osudů rozplést na tři jednotlivé. Děvčátek se manželům Patrickovi a Marii Brontëovým narodilo celkem pět. Maria (1814), Elizabeth ( 1815), Charlotte ( 1816), Emily ( 1818) a Anne ( 1820). Mezi nimi v roce 1817 přišel na svět jejich jediný bratr, vymodlený mužský pokračovatel rodu, Patrick Branwell Brontë. Rok po posledním porodu zřejmě poprvé udeřilo pro- kletí rodiny, zabiják řádící v tehdejších časech s nebývalou silou – tuberkulóza. Ačkoliv některé prameny uvádějí jako příčinu smrti Marie rakovinu močového ústrojí, ve výsledku to není podstatné. Manželka umřela a přetížený Patrick Brontë situaci řešil tím, že svěřil domácnost se šesti dětmi, z nichž nejstarší holčičce bylo sedm let, své přísné, bohabojné a citově chladné švagrové.

Jenže situace zřejmě nešla vůbec zvládnout, navíc bylo potřeba zajistit dětem vzdělání – všechny holčičky kromě nejmladší Anne tedy putovaly do dívčí školy Cowan Bridge, částečně provozované jako sirotčinec. Jak to v takové škole chodilo, se můžete detailně dočíst v první půlce románu Jana Eyrová. Hlad a zima otevíraly dveře smrtelným nemocem. V roce 1825

onadnes.cz