Hokus pokus... PASKVIL. NHL to přehnala, chystá estrádu

Tenhle experiment se prostě nepovedl. World Cup 2016 není úplný zmetek. Ale podivný kříženec ano. Škoda.

Klání hokejových hvězd mohlo navázat na magické Kanadské poháry, při nichž se na nejvyšší úrovni střetávali vyslanci evropské a severoamerické školy. I na méně strhující Světové poháry 1996 a 2004.

Za rok na sebe opět narazí velmoci. V Torontu, ve městě posedlém hokejem, to nejspíš bude špičková podívaná. Jenže prestiž a podstatu akce shazuje zařazení dvou vymyšlených týmů – Zbytek Evropy a Severní Amerika do 23 let (včetně).

NHL tak ponížila svůj podnik do exhibiční roviny. Pořádá výstavku svých es, a aby jich mezi mantinely napěchovala co nejvíc, dopustila se nactiutrhání vůči Švýcarsku a Slovensku, tradičním hokejovým zemím, jež jsou na sedmé a osmé pozici žebříčku IIHF. Co kdyby byla čára o místo níž a mezi účastníky se nevešlo šesté Česko? Nastoupil by takový Gudas za „výběr svobodných vousáčů nad 180 cm“?

NHL je továrnou na balíky dolarů. A taky se opírá o tradice. Při plánování své mezinárodní estrády dala přednost balíkům. Pustila se do (příliš) troufalého pokusu a řadu konzervativních příznivců zklamala.

Vždyť zápasy se dvěma legionářskými hybridy ani nelze brát jako mezistátní. Jakou hymnu jim pustí? V jakých vyjedou dresech? Pod jakou vlajkou? Na olympiádách a mistrovstvích světa přece mužstva žene a tmelí národní hrdost a odpovědnost vůči fanouškům doma.

Bude se třeba Fero z Nitry v září 2016 u televize modlit, aby soubor evropského odpadu s Dánem Ellerem či Němcem Ehrhoffem v sestavě vyrovnal bitvu s USA? Jen proto, že je s nimi v týmu šest Slováků?

Pochybuju. Asi už je ze mě staromilec. Možná jsem prostě „out“a nechytám moderní trendy.

Poslední výrobek Made in NHL mě ale neuchvátil. A určitě ho nepovažuju za konkurenci olympiády. Ostatně na tu další (Jižní Korea 2018) by liga měla své hráče pustit. Třebaže jí to tolik nevynese.