Sklepení – skutečné bohatství podzemní Prahy

měst se vyvinul systém dvojitých sklepů nebo alespoň přepažených sklepních komor. Horní sklep byl suchý a byly v něm kupodivu uloženy i věci, které bychom nečekali – například peřiny nebo oblečení. Dolní sklep býval vlhký a sloužil k ukládání potravin a ke všem výše popsaným vodním činnostem. Historik Augustin Sedláček vzpomíná, jak mu při zápůjčce vzácného dokumentu kladl archivář na srdce, že kdyby hořelo, musí ho hned odnést do sklepa.

Pravděpodobně nejvýstižnější souborný článek o českých městských sklepech sepsal v roce 1928 táborský patriot a historik J. Švehla. V Táboře hořelo v období mezi lety 1437 až 1565 padesátkrát a některé ohně byly tak obrovské, že například v roce 1525 shořela víc jak pětina města a o pouhých sedm let později celkem 366 domů, což kronikář popisuje slovy: „Tesknost znamenitá i přílišná obtížnost jest na lidi přišla, neb v loších a jamách pivničních bydleti museli.“Švehla cituje slovenský popis, podle kterého „lepší gazdovia majú osobite postavené sklepy proti ohňu, v ktorých držia obilie, háby a periny a kam si schovávajú veci v čas ohňa“.

Sklep byl logickým místem k uložení cenností. Zikmund Winter v jedné z mimořádných knih, Kulturním obraze českých měst z roku 1890, zmiňuje sklepy na řadě míst. Uvádí, že zásoby jídla, piva a vína bývaly vcelku malé, protože nabídka byla bohatá a při poměrně vysokých cenách potravin nechtěli lidé riskovat jejich zkažení. Znamenalo to, že sklepy, jejichž vybudování podle řady svědectví někdy stálo stejně či víc než samotný dům, byly volné pro jiné činnosti, například pro dílny, a to zejména hlučné provozy.