První Rom se lvíčkem na prsou
Pod modrou bundou se znakem libereckého klubu se mu rýsují svaly, při chůzi se jeho přes 180 centimetrů vysoká postava kolíbá v bocích, podobně jako u mnoha dalších hokejistů. Usmívá se. Uvolněně, sebevědomě. Je znát, že prožívá skvělou dobu. Devatenáct mu bude až v dubnu, ale kromě juniorské reprezentace už hraje čím dál větší roli i v extraligovém týmu Liberce. A pozornost poutá i kvůli svému původu.
Když ho táta poprvé přivedl do kolínské hokejové přípravky, byly mu necelé tři roky. Těsně předtím obehrávat protihráče pro něj bylo stále jednodušší. „Za rok a půl udělal takový progres, že se hned zařadil mezi nejlepší hráče své kategorie v republice,“říká Martínek. Živý, herně správně drzý kluk nebyl jen sobeckým střelcem. Měl smysl pro tým, spolupráci, zvládal výborně bránit. Gólů ale střílel tolik, že ho už v sedmé třídě liberečtí lovci talentů z Kolína odvedli na sever Čech.
Fakt, že Dominikův otec je Rom, prý v počátcích jeho kariéry nehrál žádnou roli.
„My jsme samozřejmě věděli, že je to romský kluk, znal jsem tatínka, který je mimochodem skvělý člověk. Oba rodiče ale syna podporovali, jak mohli, nechyběli na žádném zápase. A my se snažili, aby si v kabině byli všichni rovni. Opravdu jsme nepřemýšleli, že máme v týmu Roma, ale kluka, který hraje výborně hokej. Navíc s ním nikdy nebyl žádný problém,“říká trenér.
Záviděli. Tak nadávali
Romský původ však Dominikovi život, i ten hokejový, přece jen znepříjemňoval. „Na hokeji i ve škole jsem si občas nějakou tu nadávku do cikánů vyslechl. Když v něčem vynikáte a ti, kteří vám závidí, už neví, co by, tak to na vás vytáhnou,“říká Dominik. Nemrzelo ho to prý ani tak kvůli sobě, jako spíš kvůli otci. „Nikdo nevěděl, co si táta prožil, čeho se zřekl, abych já mohl hrát hokej a žít normální život,“říká.
Dominik, jehož maminka má českou národnost, nevyrůstal v romském prostředí. Neměl romské kamarády, otci poté, co se s matkou oženil, brzy zemřeli rodiče a se svými dvěma bratry a sestrami se téměř přestal stýkat.
„Odstěhoval se od své romské rodiny a šel za mámou, což byl pro něho hrozně těžký krok. Oba rodiče pak těžce pracovali, šetřili, abych mohl hokej, který je drahý, dělat. Jsem jim za to moc vděčný.“Když bylo Dominikovi nějakých deset let, odstěhovali se navíc rodiče z kolínského bytu do rodinného domku v nedalekých Žabonosech, kde žili prarodiče Dominikovy matky.
Talent
Ne všechno však šlo v Dominikově kariéře hladce. Když ve třetí třetině zápasu se Slováky vstřelil svůj první gól na celém hokejovým světem bedlivě sledovaném mistrovství juniorů, vzpomněl si jeho současný liberecký extraligový trenér Filip Pešán na období před pár lety.
„Od první chvíle bylo jasné, že z něho může být skvělý hokejista. Byla ale doba, kdy nad ním někteří asi lámali hůl. Měl zejména v těch telecích, pubertálních letech kázeňské přestupky, porušoval vnitřní řád klubu, byl dokonce podmínečně vyloučen. Byl to trochu problémový kluk,“říká Pešán. Připomíná ale, že podobnými potížemi v těch letech projde řada mladých hokejistů. Zvláště těch, kteří velice mladí, třeba v třinácti letech, odejdou od rodičů a bydlí jako Dominik sami na ubytovně či hotelu. „Mohou trávit volný čas ve městě, je tu spousta lákadel. Nezvládá to každý druhý. Dominikovo chování z toho nijak nevybočovalo,“poznamenal.
Dominik Lakatoš zazářil na mistrovství světa dvacetiletých Jednou by rád hrál v NHL.
Správně drzý hráč
Dospívání talentovaného svěřence, který se mezitím stačil i vyučit strojařem, teď sleduje s uspokojením. Věří, že už dozlobil.
„Ještě loni hrál ve starším dorostu, pak byl jen chvíli v juniorce a během několika měsíců už skóroval v extralize. Proti Rusku jel před tisíci diváků nájezdy na mistrovství světa, tady je v kolektivu úspěšných dospělých mužů a získal si jejich respekt. Je to obrovská změna, která mu velice prospěla,“míní Pešán, který Dominikův romský původ považuje dokonce za jistou výhodu. „Je to něco, co ho dělá zvláštním, i proto může být úspěšný,“říká. Hráčským charakterem, který má, se prý může odlišit. „On nemá trému, je herně i osobně zdravě drzý, což je pro vrcholový sport jen dobře,“míní.
A po kom vlastně Dominik hokejový talent zdědil? Dědeček z matčiny strany byl prý oporou HC Žabonosy. Úspěšný vnuk se přece jen dívá dál. Jeho největším snem je, kromě toho, že by jednou rád pronikl i do dospělé reprezentace, stejně jako u většiny mladých hráčů, zakusit NHL. A má už vybraný klub.
„Obdivuju Los Angeles jako moderní, krásné město a samozřejmě i klub Los Angeles Kings, jejich způsob hry. Moc by se mi líbilo si tam jednou zahrát,“říká Dominik Lakatoš.
Nikdo nevěděl, co si táta prožil, čeho se zřekl, abych já mohl hrát hokej a žít normální život.