Když se děti učí doma...
Dvakrát ročně musí jít k přezkoušení, aby dokázaly, že se toho naučily stejně jako ostatní ve škole
Nechodí do školy, přesto mají samé jedničky. Alexandra a Alžběta Cahelovy z Valašských Klobouků se od první třídy učí doma s mámou. Mladší je teprve ve čtvrté třídě, starší už v sedmé. Stejně jako ona nemusí každý den chodit do školy dalších 327 dětí, které by jinak navštěvovaly 2. stupeň. Od roku 2007 jim to umožňuje pilotní projekt ministerstva školství, který testuje, jestli domácí škola nejen na 1. stupni obstojí ve srovnání se školou klasickou.
„Moje dcera uměla ještě před nástupem do první třídy číst, bála jsem se, že se bude nudit,“popisuje Michaela Cahelová jeden z důvodů, proč se rozhodla dcery vyučovat. Že to pro ni bude zaměstnání na léta, o tom v tu chvíli neuvažovala. Pak ale prostě jen nikdy nebyl důvod s domácím vyučováním skončit.
„Na druhém stupni je to trochu náročnější, ale zvládáme to. Jen někdy bereme ve srovnání se školou věci více prakticky. Například v češtině se soustředíme na to, aby dcery uměly jazyk používat. Umějí napsat sloh, ale nemusí někdy umět vyjmenovat druhy podmětů,“říká jejich maminka.
Dvakrát ročně ke zkoušce
I s tím se však její dcery umějí vyrovnat. Že nechodí do školy, neznamená, že pro ně neplatí stejná pravidla jako pro ostatní. Právě naopak. Doma vzdělávané dítě musí být zapsáno na jedné z 19 základních škol a musí v ní učitelům dvakrát do roka dokázat, že zvládlo předepsanou látku. „Největší problém je pro nás fyzika, která mi není vlastní, na tu mají výklad od učitele,“říká maminka.
Zajistit i výuku odborných předmětů se však rodičům daří. Podle Národního úřadu pro vzdělávání jsou na tom minimálně stejně dobře, ne-li lépe než ostatní. Zhruba dvě třetiny doma vzdělávaných dětí prospívají s vyznamenáním.
Přesto domácí vzdělávání na 2. stupni základních škol stále běží na zkoušku. Kritici mu vyčítají především to, že děti vzdělávané doma se nedostanou do kontaktu s vrstevníky.
S tím, že to dětem škodí, ale rodiče doma vzdělávaných dětí nesouhlasí. Za pravdu jim dává i část odborníků. „Vrstevnická skupina je samozřejmě důležitá, ale je otázka, jestli se s ní dítě musí setkávat ve škole. Jestli je školní vrstevnická skupina opravdu něco tak výjimečného a ostatní jsou méně hodnotné,“uvažuje i dětský psycholog Václav Mertin.
I když pro každého podle něj domácí škola není, má řadu předností. Rodiče například dokážou děti doma vzdělávat efektivněji, než to umí škola. „Učebnice říkají, že dítě se během dne ve škole soustředí na práci maximálně 90 minut,“podotýká Václav Mertin.
V praxi to potvrzují zkušenosti rodiny Ucháčových, která doma vzdělává svých šest dětí. Dvě nejstarší jsou v tuto chvíli už na střední škole, obě ji studují dálkově.
„Náš nejstarší nastoupil klasicky do prvního ročníku, ale pro nás to znamenalo, že jsme se museli přesunout do role policajta. Navíc jsme neviděli pokrok, na který jsme u něj byli zvyklí. Škola byla také časově náročnější, neměl čas věnovat se tomu, co ho zajímá. Přišlo nám to jako promarněný čas,“vysvětluje matka, proč se po prvním ročníku vrátili k domácímu vzdělávání.