David Bowie potvrdil svoji genialitu. I svoje šílenství
Očekávání přitom nebylo tak dlouhé. David Bowie ohlásil vydání nového alba Blackstar 20. listopadu loňského roku uveřejněním desetiminutové titulní skladby a uvedením neskutečně „ujetého“videoklipu k ní. Bylo řečeno, že pětadvacáté řadové studiové al- bum britského génia vyjde v den jeho 69. narozenin, 8. ledna. A jak Bowie slíbil, tak se také stalo.
Nejlepší je nejdelší
Možná za to může fakt, že se skladba Blackstar, kterou album začíná, stala v alternativních kruzích, jistě i díky zmíněnému klipu, v posledních dvou měsících doslova kultem a posluchač ji má ze všech sedmi skladeb asi nejvíce pod kůží. Ale přes svoji nekřesťanskou délku je skutečně vůdčí položkou celé desky. Její poslech je pořád dobrodružstvím, třeba i podesáté.
Ve skladbě Blackstar, která se skládá z několika částí, se mixuje několik naprosto rozdílných prvků. Melodie jakoby inspirovaná středověkými kancionály se nese nad ambientními elektronickými plochami a velmi zaumným rytmickým vzorcem
Dárek k narozeninám bicích Marka Guiliany, jazzmana, kterého známe i z našich klubů. Instrumentální hvězdou skladby, a jak se ukáže dále, vlastně celého alba, je však Donny McCaslin, saxofonista z prostředí newyorského „downtownu“, tedy specifické hudební scény, která se vyznačuje prá- vě mixováním všeho možného, ryzí improvizace, jazzu, soudobé klasiky až třeba po hardcore. Skladba ovšem má i svoji střední část, ve které David Bowie v osvědčené, ale laděním alba vlastně přece jen překvapivé produkci dlouholetého parťáka Tonyho Viscontiho ukazuje, že jedna z jeho mnoha tváří je i melodicky popová.
Více verzí
Písní z alba Blackstar fanoušci dopředu znali víc, 17. prosince jako další singl vyšel Lazarus. Typičtěji „bowieovská“písnička, s úžasným táhlým riffem dechů a zkreslené kytary a vypjatě vystavěnou melodií.
Ještě dřív, už 17. listopadu 2014, vydali singl, který mohl napovědět leccos, co se na albu Blackstar bude dít. Píseň Sue (Or in a Season of Crime) se na něm objevuje ve verzi, v níž Bowieho zpěv doprovází Maria Schneider Orchestra, asi nejmodernější jazzový big band současnosti. V albové verzi se pak píseň trošku blíží přístupu, jaký měl Bowie na albu Earthling (1997). A na béčku téhož singlu tehdy vyšla ’Tis a Pity She Was a Whore. Ta naopak v surové až industriální verzi, zatímco na albu jede v rytmu potrhlého art-funk-jazz-rocku, v němž oproti singlu mnohem více vysvítá Bowieho zpěv, který posouvá vrstveným napětím exaltovaný saxofon.
Ta deska je vlastně úplně šílená. A totálně antikomerční. I bizarními okolnostmi vzniku. Což je u génia vítáno.
Ještě nedávno býval leden v hudbě „okurkovou sezonou“. Letos tato jistota padá. V pátek vyšlo jedno z nejočekávanějších alb roku 2016.
da Bowieho.
Blackstar David Bowie