Chyba. Euforie. A touha: Už žádné zapomenuté hole

Snad to byla finální facka, ulevila si Gabriela Soukalová, když ji zapomenutá hůlka připravila o výhru ve Světovém poháru.

RUHPOLDING Jen co dojela do cíle, musela poslouchat vtípky.

„Ty ses prostě chtěla zdržet v televizi,“dobírali si ji trenéři.

„Nemáme ti vyrobit madla pro handicapované?“ptal se zástupce firmy vyrábějící hůlky. Ano, hůlky, ach, ty hůlky! Stejně jako v Hochfilzenu ji biatlonistka Gabriela Soukalová zapíchla při střelbě do podložky a musela se pro ni vracet.

Nebýt toho, byl by to perfektní sprint. Odstřílela čistě, běžela skvěle – a vyhrála by.

Takto byla druhá, tři desetiny sekundy za Němkou Franziskou Hildebrandovou. „Jsem zmatkář,“uznala. Ale zároveň dodala: „Obrovská spokojenost.“

Aby ne: počtvrté v sezoně se dostala na stupně vítězů. Udržela žlutý trikot pro vedoucí biatlonistku Světového poháru. A potvrdila, že během vánoční pauzy z vynikající formy nic neztratila.

Jenže proč ji tak často pronásledují bizarní příhody? „Snažím se z chyb poučit. Někomu stačí jedna špatná zkušenost, aby se poučil. Je vidět, že mně jedna nestačí, potřebuju jich nasbírat mnohem víc, než se to zlepší. Doufám, že tohle byla finální facka,“řekla.

V Hochfilzenu ji stejná chyba patrně odsunula z druhého místa na třetí, nyní ji stála triumf, neboť zdržením na střelnici ztratila mnohem více času než tři desetiny.

„Ostatním se to tak často nestává, takže s tím asi něco udělat jde. Mělo by. Pro mě je to jedno z největších předsevzetí do nového roku,“prozradila 26letá biatlonistka.

Ale radost si zkazit nenechala. Před vyhlášením nejlepších si rozverně zapíchla do vlasů malou českou vlaječku.

S ní pak vystoupila na druhý nejvyšší stupeň – a smála se, jako už v této sezoně tolikrát. Dnes po stíhacím závodě může znovu.

Mohla vyhrát