Do táborů část běženců nepatří, tvrdí právník
Neúprosným umisťováním zadržených běženců do detenčních zařízení česká vláda sice výrazně snížila počet přicházejících uprchlíků, ale vysloužila si také kritiku od lidskoprávních organizací či ombudsmanky.
Venkovní teplota v polovině října sotva přesahuje deset stupňů a na pražské hlavní nádraží přijíždí vlak, ze kterého vystupuje mladý muž. Na první pohled vypadá, jako by si myslel, že místo v hlavním městě České republiky vystoupí někde na jihu Evropy – na sobě má kalhoty, tričko s krátkými rukávy a letní boty. Jen co se jeho noha dotkne nástupiště, zamíří k němu skupina lidí.
Mladík vystupující z vlaku je Syřan a v červenci vyrazil ze své země zmítané válkou. Skupina, která mu jde vstříc, si říká Iniciativa Hlavák. Jeden z nich si svléká svetr a podává ho mladíkovi „Jak vám můžeme pomoci?“ptají se anglicky Syřana, který tak jako statisíce jeho krajanů vyrazil na cestu na přelomu loňského července a srpna. Prošel přes Turecko, Balkán až na české hranice, kde ho zadržela policie a umístila do detenčního zařízení.
„Celkem jsme pomohli asi šesti stům lidí,“vypočítává jedna z členek skupiny, Zuzana Schreiberová.
Většina běženců byla do některého z detenčních zařízení umístěna v srpnu a propuštěna po dvou až třech měsících. Studený říjen nebo listopad lidi vybavené na srpnovou cestu překvapil a do Prahy tak často přijeli v letním oblečení, vybavení jen příkazem opustit republiku. Poslední peníze dali za cestu.
Právě kvůli tomu loni v září skupina „Hlavák“vznikla a postupně navázala spolupráci například s českou pobočkou Červeného kříže. Od té doby sem prý minimálně jednou přišlo pomoci okolo tří set lidí. „Já jsem tu byla přinejmenším obden,“vypráví Schreiberová.
Jste zadrženi. Zaplaťte
Český zákon umožňuje od cizinců za každý den strávený v detenčním zařízení vybírat poplatek ve výši 242 korun, právě tato praxe se stala jedním z terčů kritiky způsobu, jakým se naše vláda k uprchlické krizi postavila. „Čtyřčlenná rodina, která je zde umístěna po dobu 30 dní, musí uhradit přes 29 tisíc korun,“uvedla ombudsmanka Anna Šabatová. Česká republika tak prostřednictvím těchto poplatků vybrala částku okolo 6,5 milionu korun.
Samotnou praxi umisťování uprchlíků do detenčních zařízení kritizuje dlouholetý ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, právník Martin Rozumek. „Polovinu nákladů si mohlo ministerstvo ušetřit, kdyby splnilo svoji povinnost danou evropským právem a zajistilo lidem v detencích nárok na bezplatnou právní pomoc,“tvrdí. Podle něj totiž mnozí z uprchlíků v detenčních zařízeních vůbec neměli být. Rozumek spolu se svými kolegy poskytuje právní pomoc uprchlíkům, kteří se proti svému umístění do detenčních zařízení pokoušejí bránit soudní cestou. Do loňského října podobnou žalobu podalo 123 lidí, z nichž 35 uspělo. „Téměř žádné další žaloby už od října nepadly,“doplňuje mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová.
Polovinu nákladů si mohlo ministerstvo ušetřit, kdyby splnilo svoji povinnost danou evropským právem a zajistilo lidem v detencích nárok na bezplatnou právní pomoc. Martin Rozumek, právník
Horší než ve vězení
Kdo by podle dalších kritiků v detenčním zařízení ale určitě neměl být, jsou děti. „Ty by zde vůbec být neměly. Česko je vázáno mezinárodním právem, které zakazuje jejich umisťování do zařízení, která jsou pod viditelným dohledem policie,“vysvětluje ombudsmanka Anna Šabatová, jež v průběhu minulého roku kritizovala podmínky v největším detenčním zařízení, v obci Bělé. „Žijí v objektivně horších podmínkách, než mají čeští vězni," uvedla loni v říjnu. Její kritiku ministr vnitra Milan Chovanec sice odmítl, jeho úřad ale zároveň začal pracovat na zlepšení tamních podmínek. To už o měsíc později musela uznat také Šabatová, která ministerstvo dokonce za lepší podmínky pochválila.
Téměř žádné další žaloby už od října nepadly. Kateřina Rendlová mluvčí cizinecké policie