Máme kláštery a povinnosti, ale nemáme lidi
Juan Provecho, představený augustiniánů v Česku, dostal rozkaz – přiveď do řádu sedm nových bratrů, pak se smíš vrátit domů. Už je tady dvacet let...
kevní restituce. Tato práce je teď u konce, stát si dal na navrácení církevního majetku lhůtu do konce roku 2015.
Jak velký majetek augustiniáni v restitucích získali?
V Česku nám vrátí asi 750 hektarů lesa a 200 hektarů, které jsou vedené jako orná půda nebo zahrady. Je to asi 85 procent majetku, o který jsme žádali. Do konce roku jsme se museli rozhodnout, jestli se o zbytek budeme soudit. Rozhodli jsme se, že se soudit nebudeme, za většinou zprivatizovaný majetek dostaneme finanční náhradu.
Co budete s tímto majetkem dělat?
Lesy i pole pronajímáme lidem, kteří už je předtím měli v nájmu. Ve chvíli, kdy máme pozemek zapsaný v katastru, kontaktujeme nájemce. Pokud má zájem, uzavíráme s ním smlouvu za stejných podmínek, za jakých měl pozemek dříve pronajatý. Smlouvu prozatím uzavíráme na tři roky, pokud bude vztah s nájemcem dobrý, prodloužíme ji automaticky.
Sami žádný z pozemků spravovat nebudete?
Na to nemáme sílu, všechny pozemky, které nám stát v restitucích vrátil, pronajmeme.
Necháte si všechen vrácený majetek?
Prodávat majetek nebudeme, máme to zakázáno od vedení našeho řádu v Římě. Zatím jsme to udělali jen jed- nou. O prodej pozemku o velikosti pár metrů čtverečních nás požádal Český rybářský svaz v Domažlicích. Kdybychom jim pozemek neprodali, platili by nám nájem 135 korun ročně. I tak jsme museli Řím požádat o souhlas s prodejem. Získat ho není jednoduché, v tomto případě to trvalo zhruba měsíc.
Jak velký zisk máte z pronajatých pozemků? A na co tyto peníze použijete?
Zatím máme uzavřeno 25 smluv, jde to pomalu, zápis do katastru trvá dlouho a ne všechny nároky jsou už vypořádané. V tuto chvíli je to 600 tisíc korun ročně. Z nich budeme postupně splácet i půjčku, kterou jsme dostali z Říma, ale nejdřív musíme dokončit rekonstrukci školy, v ní vidím naši budoucnost. Časem bychom chtěli otevřít školu také ve Zlíně a v Brně. Ve Zlíně už začínáme s přípravami, chceme začít tak jako v Praze, kde už škola nějakou dobu funguje – otevřením mateřské školky. Do ničeho nového se ale nepustíme, dokud nedokončíme projekt v Praze.
Proč jste si tuto půjčku brali?
V 90. letech stát řádu vrátil kláštery a kostel, které bylo potřeba zrekonstruovat. My v řádu máme fond solidarity, do kterého dávají peníze bohatší země. Obvykle se z tohoto fondu posílají peníze do Afriky, několik let z nich čerpala i Česká republika. Všechno šlo do budov. Opravili jsme kostel svaté- ho Tomáše, koupili jsme původní pivovar, který k němu patřil. Ten byl privatizovaný v 90. letech a my jsme se o něj donekonečna soudili. Nakonec nový majitel skončil v likvidaci, a tak jsme si koupili, co bylo naše. Celkem jsme si z Říma půjčili zhruba 200 tisíc eur a stále tuto půjčku nevracíme, protože postupně rekonstruujeme školu, na kterou jdou peníze z restitucí i pronájmu hotelu (řád pronajímá budovy provozovateli hotelu Augustine na Malé Straně). Až skončí rekonstrukce školy, začneme půjčku pomalu vracet, naštěstí nemusíme platit úroky.
Na řád, který má v současnosti zhruba desítku členů, je to hodně práce.
Bohužel je to tak, je nás v Čechách a na Moravě jen necelá desítka, většina navíc nejsou Češi.
Kdy byli augustiniáni v českých zemích nejsilnější?
V 19. století tu žilo asi šedesát bratrů, měli jsme sedm klášterů. Před nástupem komunismu bylo v Čechách patnáct členů řádu, vrátili se čtyři. Máme kláštery a povinnosti, ale nemáme lidi, říkali, když žádali vedení řádu o pomoc. Tak jsem přišel před 19 lety do Česka i já a se mnou další dva bratři ze Španělska a z Ameriky. Naším cílem je obnovit v Česku přítomnost augustiniánů.
Kdy bude tento cíl naplněn?
Až bude v Praze alespoň sedm bratrů Čechů. Pak se můžu vrátit do Španělska. Nebo do Jižní Ameriky, odkud mě sem řád povolal.
Daří se vám nové bratry v Česku získávat?
Zatím jsme měli jednoho zájemce, ale nakonec se rozhodl, že odejde. To je pro mě nejtěžší, podívat se za sebe a vidět, že za námi nikdo nestojí. Že máme v hlavě spoustu zajímavých a potřebných projektů, ale nemáme lidi, kteří by po nás pokračovali v naší práci. Pro vás je touto budoucností rodina, vaše děti, pro mě jsou rodina členové řádu. A když se dívám za sebe, tak žádnou velkou budoucnost nevidím.
V Praze máte vlastní základní školu, kde se vy osobně hodně angažujete. Je to proto, že právě v ní vidíte tuto možnou budoucnost? Očekáváte, že z ní budou vycházet budoucí augustiniáni?
Zřizování škol patří k augustiniánskému způsobu života všude po světě. V Madridu máme osm škol, ve kterých