My, lékaři, nejsme vrazi zdravých dětí

Poněkud šokován jsem si přečetl rozhovor Lenky Petrášové s doktorem Oldřichem Šubrtem, majitelem pražské kliniky H-Plus (MF DNES, 5. ledna 2016). Jako kardiolog se 40letou praxí považuji jeho kardiologické názory za nekvalifikované.

Nesmyslná jsou jeho tvrzení o absenci následné ambulantní péče o děti a dospělé po kardiochirurgických výkonech. Precizní dlouhodobá péče o děti po srdečních operacích byla vybudována už koncem minulého režimu prof. Šamánkem úzkou spoluprací Dětského kardiocentra s celorepublikovou sítí ambulantních dětských kardiologů a je trvale zdokonalována. A obdobně funguje i péče o dospělé pacienty po operacích.

Představa, že pacient absolvuje nákladný kardiochirurgický výkon a pak se ocitá ve vakuu bez další péče a kontrol, svědčí o tom, že dr. Šubrt již zřejmě příliš dlouho buduje nemocniční paláce na dubajském slunci, které snížilo jeho schopnost reálné analýzy české kardiologické současnosti. Jím publikovaná představa o všemocnosti naší kardiochirurgie (i on připouští, že špičkové) je scestná: výsledky chirurgické korekce mnoha komplexních srdečních vad dosud nejsou uspokojivé, je zde vysoká časná úmrtnost a pořád znamenají pro svého nositele celoživotní handicap s nutností opakovaných kardiochirurgických operací během jeho života. Přitom – a to zřejmě dr. Šubrt neví – u každého třetího plodu s prenatální diagnózou srdeční vady nalézáme další mimosrdeční vady a závažné poruchy genetické výbavy těchto plodů.

Vehementně však přesvědčuje laickou veřejnost, že my, prenatální diagnostici, jsme prakticky vrahy dobře léčitelných a téměř zdravých dětí. Zamlčuje, že rozhodnutí matky plodu o osudu její gravidity je jejím výsostným a svobodným rozhodnutím, samozřejmě po komplexním vyhodnocení zdravotního stavu a vysvětlení poporodní prognózy dítěte z naší strany. — Doc. MUDr. Jaroslav Homola, CSc., kardiolog