Kdo si přivstal, užil si nejvíce

Na sjezdovky středočeských skiareálů si o víkendu vyrazily zalyžovat tisícovky Pražanů

STŘEDNÍ ČECHY, PRAHA Sluneční paprsky prosvítající mezi mraky ostře bodají do očí, v okolí se zelená tráva a lidé odcházející od zaparkovaných automobilů s lyžemi na ramenou působí poněkud nepatřičně. Až se tomu někteří sami smějí.

Vítejte na lyžovačce ve středních Čechách. Zdejší střediska zažívají první lyžařský víkend v sezoně. A sjezdovky lákají davy, a to i z Prahy. Třeba Šibeniční vrch zaznamenal rekordní návštěvnost večerního lyžování. Obvykle se ho účastní spíše desítky lyžařů, teď to bylo až 200. „Celkem bylo kolem tisícovky lyžařů za celý víkend,“pochvaloval si provozovatel areálu Jan Zenkl.

Já v sobotu zamířil na Sedlčansko. Když hodinu před polednem konečně najdeme ze Sedlce-Prčice správný výjezd a zaparkujeme u sjezdovky v Kvasejovicích, vzpomínám si na kamaráda, který odmítl jet. „Bude to masakr, plno lidí,“omlouval se, když jsem ho na lyže zval.

Předpověď počasí hlásí až šest stupňů Celsia a místy déšť. Realita je naštěstí jinde. Po dešti ani památky a teplota je taky přijatelná. Na malém štěrkovém parkovišťátku a přilehlé loučce parkuje zhruba třicítka aut. Při pohledu na půjčovnu lyží a zasněžený palouček s pojízdným kobercem a lyžařskou školičkou pro nejmenší jsem zvědavý, co mě za malým lesíkem čeká.

„Na nic si nehrajeme“

Kvasejovické lyžování v současné podobě se rozjelo v roce 2008. Avšak poslední dva roky nebyl dostatek přírodního sněhu, aby se mohly spustit vleky.

„Proto jsme si na jaře vzali šestimilionovou půjčku v kampeličce. Banky totiž tento druh podnikání odepisují paušálně přes počítač. Jakmile do něj zadáte slovo lyžování, tak vás vykopnou,“pochvaluje si provozovatel kvasejovického areálu Petr Kroužil.

„Jsem vděčný, že se nám podařilo dokončit první etapu se zasněžováním. Je to zkušební provoz, na nic si nehrajeme. Je to rodinné lyžování za české ceny,“zamýšlí se.

Přicházíme společně pod sjezdovku, kde jsou dvě mobilní toalety a dvoje občerstvení. První nabízí kebab, druhé láká na domácí hrachovku. Když odjíždím, už je v nabídce zelňačka. „Je fakt výborná,“potvrzuje jeden z obědvajících lyžařů, Roman Milata. „Jezdili jsme asi tři a půl hodiny a na to, že to je takové malé, to nebylo špatné. Hlavně pro děti to bylo fajn. Akorát teď už se začaly tvořit fronty, tak jsme to zabalili,“líčí Milata. Krátce po jedné hodině se chystá domů.

Na zdejší sjezdovku narazil netradičně. „Zadal jsem si na netu Monínec a ukázalo se mi i tohle. V porovnání s Moníncem, kde jsem byl asi před rokem nebo dvěma, je to hodně podobné lyžování. Je to tam o něco lepší. Ale teď je prý na Monínci narváno,“říká Milata, který do Kvasejovic přijel z metropole.

Zdejší svah vyzkouším i já. Během hodiny lyžování mě poma stihne vyvézt pětkrát na vrchol. Fronta u nástupu je dlouhá dvacet metrů a zhruba sedmdesát vteřin trvající sjezd čekání ve frontě úplně nevyváží.

Je rozhodnuto. Vyrážím vstříc avizovanému masakru na Monínci.

Při příjezdu mám štěstí, přede mnou se uvolňuje místo na jednom ze dvou zcela zaplněných parkovišť. Třetí je obsazené z poloviny. „Se začátkem sezony jsem spokojený, ale měla začít o dva týdny dřív. Na první lyžování ve čtvrtek večer dorazilo asi čtyři sta lidí, v pátek už přijelo šest set a dneska už je jich tu hodně, odhadem dvanáct stovek lidí,“tipuje Jaroslav Krejčí, ředitel moníneckého areálu. Plno je tu

Vše pro rodinu

Fandím jim a přeju, aby jim vše zafungovalo a dotáhli to do konce. Pro nás by to bylo jen dobře. Když se totiž v Kvasejovicích někdo naučí lyžovat, je to pro nás potenciální klient.

ubytování. A největší starost je jasná, počasí. Vstávám v pět ráno, abych se podíval na první odhad, který v devět hodin zpřesňují. Sleduji německý i holandský web, samozřejmě jako skoro všichni i předpověď Norů a model Aladin je také dobrý,“popisuje, kde shání informace o předpovědích.

Přijel jsem pozdě. Na lyžování mi nezbývá moc času. Do konce denní otvírací doby asi hodina. Později se rozjede ještě dost populární večerní lyžování.

Bašta lyžařů z Prahy

Vyrážím proto k čtyřsedačkové lanovce, která „požírá“davy lyžařů, aniž by se vytvářela fronta. Žádný masakr se nekoná. Od zabrzdění k nasednutí to trvá maximálně tři minuty.

Daní za dvakrát delší sjezdovku než v Kvasejovicích je cena, v případě rodinného skipasu zhruba trojnásobná.

Jaroslav Krejčí Monínec