Rozporuplná investice do odstrašení

Navzdory mnoha kritikům Česko loni ohledně své politiky zavírat uprchlíky neustoupilo ani o šířku ostnatého drátu. A žádná podobná změna přístupu k běžencům, kteří do země dorazí nelegálně, například bez dokladů, a nepožádají tu hned o azyl, se ani nechystá. Zatímco Německo i další země mají dnes už stovky uprchlických táborů, které se obejdou bez „vězeňského“režimu, naše země právě na mřížích, plotech a ostnatých drátech svůj přístup k migrační krizi postavila.

Česko v loňském roce investovalo 230 milionů do nových detenčních zařízení včetně jejich provozu ve Vyšních Lhotách a Drahonicích i do rozšíření starého v Bělé-Jezové. Jde o šestinásobek toho, co dalo předloni. Odstrašující efekt de facto věznic, ve kterých běženci pobývají řadu týdnů, se projevil natolik silně, že jsou nyní poloprázdné.

Trochu extrémní řešení, protikladné vůči bezstarostně otevřené náruči, přináší zemi rozporuplný výsledek. Společnost je totiž v názoru na migrační vlnu stále více rozdělená na masivní skupinu skeptiků, kteří zdůrazňují především rizika migrace, a na výrazně menší tábor, který naopak připomíná, že lidem v krajní nouzi se musí pomáhat, ať už do ní dospěli jakkoli a jsou jakékoli národnosti a víry. A mezi nimi díky detencím vznikl další příkop.

Skeptická část společnosti, která důsledně označuje uprchlíky za migranty, má pevné české mříže ráda. Podle průzkumu veřejného mínění byla největší část Čechů vloni spokojena právě s tím, že se nám migrační vlna téměř dokonale vyhnula. Což je zejména výsledkem odstrašující politiky ministra vnitra Milana Chovance, který má proto velkou armádu stoupenců.

Zato pro sluníčkáře či pravdoláskaře,