Soud, který měl potrestat Háchu
Před 70 lety začalo první přelíčení Národního soudu. Rozhodoval o vině kolaborantů s nacisty
PRAHA Generál Robert Rychtrmoc byl před druhou světovou válkou uznávaným vojákem. Kvůli své činnosti v kolaborantském Českém svazu válečníků byl ale spolu s Otto Bláhou a Gustavem Mohaplem prvním obviněným, který stanul před Národním soudem. Přelíčení a s ním i činnost soudu začaly 15. ledna 1946. Rychtrmoc si vyslechl rozsudek smrti.
Národní soud byl zřízen na základě takzvaného velkého retribučního dekretu prezidenta Beneše. „Měl soudit občany české národnosti, kteří se dopustili mimořádně závažné kolaborace,“říká historik Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu. Jednalo se například o zmiňované členy Českého svazu válečníků, vedení fašistické organizace Vlajka nebo hlavní představitele Kuratoria pro výchovu mládeže. Původně se ale počítalo s tím, že před soudem stane protektorátní prezident Emil Hácha. Ten se však přelíčení nedožil.
Dalšími významnými aktéry se stali členové protektorátních vlád. Odsouzeni byli třeba předsedové vlády Beran, Krejčí a Bienert, ale i druhorepublikový předseda vlády Syrový.
„V případech představitelů vlády druhé republiky a protektorátních vlád bylo rozhodování Národního soudu problematické. Ty procesy měly totiž velmi silný politický podtext a dodnes se o jejich správnosti diskutuje,“uvádí historik Pejčoch.
Národní soud sídlil v budově dnešního Vrchního soudu na Pankráci. Zároveň s ním tam působil i Mimořádný lidový soud Praha. „Lidové soudy soudily kromě kolaborantů i válečné zločince, dozorce z koncentračních táborů a podobně. Byly jednoinstanční a proti jejich výrokům nebylo odvolání,“vysvětluje Pejčoch. Na základě verdiktu Mimořádného lidového soudu byl v Praze popraven třeba státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank nebo náměstek pražského primátora Otakara Klapky Josef Pfitzner, jehož popravě údajně přihlíželo sto tisíc lidí.
Provinilci proti národní cti
Na to, jak si za okupace v temných letech protektorátu Čechy a Morava vedli kumštýři, intelektuálové, novináři i bezejmenní lidé, se zaměřoval takzvaný malý retribuční dekret o provinění proti národní cti. „To dekret definoval tak, že se provinil každý, kdo nepřístojným chováním urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení,“uvádí historik Jiří Šolc.
Oproti velkému dekretu, který stavěl do čela soudů profesionální soudce, trestaly provinilce národní výbory. Jejich komise mohly poslat odsouzené do vězení nanejvýše na dva roky, udělit mohly také pokutu do milionu korun či vyslovit veřejné pokárání. Malý dekret trestal i ty, kteří byli Mimořádnými lidovými soudy viny zproštěni nebo se před ně vůbec nedostali.
Z herců provinění proti národní cti zkoumali například u Vlasty Buriana či jeho „dvorního nahrávače“z řady filmů Čeňka Šlégla. Obvinění jim vyneslo mimo jiné vystupování v satirickém rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimorem v prosinci 1941. Ten zesměšňoval exilovou vládu a měl samozřejmě antisemitský podtext. Burian v něm parodoval Jana Masaryka.
„Byl jsem k tomu donucen,“hájil se tehdy Burian. Mezi hříchy proti národní cti jeho hereckého partnera Čeňka Šlégla patřilo například přijetí takzvané svatováclavské orlice, vysokého protektorátního vyznamenání, nebo to, že byl viděn v
Ostře sledovaný verdikt
debatním salonu Antonína J. Kožíška, neblaze proslulého kolaborantského novináře.
Z obvinění proti národní cti se musel očistit například proslulý dirigent Václav Talich. Do problémů ho dostala účast na zájezdu čes- kých umělců v roce 1940 nebo účast na holdu českých umělců Říši v roce 1942, v nejtemnějších časech heydrichiády. Talich skončil na měsíc ve vězení, za dirigentský pultík se znovu dostal až na podzim 1946.
Celkem řešily národní výbory do podzimu roku 1946 přibližně 120 tisíc kauz proti národní cti. V Praze šlo o tisíce případů. Většina souzených ale odešla od soudu s osvobozujícím rozsudkem.
Národní soud ukončil svoji činnost v květnu 1947. Za dobu fungo- vání projednal celkem 36 žalob proti osmdesáti osobám. Odsouzeno bylo pětašedesát lidí, zbylých patnáct se dočkalo osvobození. V osmnácti případech byl vynesen rozsudek smrti. Třikrát ho ale zastavila prezidentská milost.