Dluhopisy mizí z domácností
PRAHA Spořicí dluhopisy postupně mizí z trhu. Sen bývalého ministra financí Miroslava Kalouska se rozplývá. Mohou za to extrémně nízké úroky.
Když ministerstvo financí koncem roku 2011 začínalo vydávat státní dluhopisy, postupně mezi lidi chtělo dostat zhruba desetinu českého dluhu. Jenže se děje opak. Během letošního roku klesne jejich objem kvůli splátkám starých spořicích dluhopisů na polovinu. Na státním dluhu, který dosahuje 1,7 bilionu korun, se budou retailové dluhopisy podílet asi dvěma procenty.
„Zkoncentrovala se nám splátka několika emisí – jak těch prvních, pětiletých dluhopisů, tak tříletých. Máme teď v oběhu 67 miliard, po letošní splátce to bude o 30 miliard méně,“říká Jan Gregor, náměstek ministra financí pro státní rozpočet.
Ministerstvo obecně považuje vydávání státních spořicích dluhopisů za správné. „Drží dluh v domácí ekonomice a úrokové příjmy jdou domácnostem,“vysvětluje Gregor.
Technicky je proto vše připraveno na spuštění další emise, nicméně problémem je současná situace na finančním trhu. Úroková míra se pohybuje natolik nízko, že by stát investorům nemohl nabídnout zajímavý výnos.
Nejvíc se dalo vydělat na prvních třech emisích. Pětileté, takzvané reinvestiční dluhopisy se zhodnotily až o 11,7 procenta (v přepočtu na roční úrok to je 3,31 %). Navíc se z jejich výnosu nemusí platit daň. Ta se začala vybírat až od roku 2013. Za Kalouska, který dluhopisy pro domácnosti odstartoval, se jich dostalo mezi lidi nejvíc, celkem za 83 miliard korun.
Zatím poslední emise spořicích dluhopisů proběhla v červnu roku 2014 za ministra Andreje Babiše. Pětiletý reinvestiční dluhopis nabízel za pět let zhodnocení pouhých 9,5 procenta (1,83 % ročně). Prodalo se jich jen za 1,4 miliardy korun.
Česko si půjčuje – a vydělává
Češi nemají nízké úroky sami. Podle Petra Paveleka, ředitele pro řízení státního dluhu z ministerstva financí, i Německo a Švédsko výrazně omezily vydávání retailových dluhopisů. „Švédsko bylo v tomto směru donedávna hodně aktivní, dokonce sbíralo vklady od domácností přes internet, občané si mohli u vlády uložit peníze,“říká Pavelek.
Pro stát je levnější půjčit si ve velkém od bank, fondů a pojišťoven. Vydává proto raději klasické státní dluhopisy. Když chce prodávat po tisícikorunách dluhopisy drobným střadatelům, musí je nalákat a nabídnout úroky srovnatelné s nabídkou termínovaných vkladů v bankách.
Právě za to, že dluhopisy lidem prodává s příliš štědrým úrokem, bylo ministerstvo v minulosti kritizováno. Navíc jejich distribuce mezi lidi vychází poměrně draho. Cenné je na nich naopak to, že dluh zůstává v rukou občanů, a ti na něm navíc vydělají.
S financováním státního dluhu souvisí také to, že loni státní pokladna zažila neobvyklou situaci: věřitelé Česku byli ochotni platit za to, že mu mohou půjčit.
„Podařilo se nám vydělat na řízení dluhu, což je z dlouhodobé perspektivy anomálie. V roce 2015 jsme na dluhopisech vydělali 414 milionů, v roce 2016 to bude minimálně stejně tolik,“říká náměstek Gregor. Česko si půjčovalo i za minus čtvrt procenta.
Na úrocích z celého dluhu Česko ještě před několika lety platilo v průměru pět procent ročně, loni to bylo jen 2,7 procenta.
Ze záporných úroků profituje dlouhodobě Německo, Dánsko, Švýcarsko či Švédsko. „Tam je to ale zčásti dáno tím, že tamní centrální banka nastavila zápornou úrokovou sazbu,“připomíná Pavelek.
Situace s vydáním dluhopisů pro velké instituce se záporným úrokem by se mohla opakovat i letos. „Předpokládáme, že to může mít podobný vývoj,“odhaduje Gregor. Co se bude dít v druhé polovině roku, závisí na tom, jak se zachová ČNB. Zatím to vypadá, že prakticky nulová sazba vydrží celý rok.