Útok mířil na Indonésii, baštu tolerantního islámu
JAKARTA Indonéskou Jakartou včera otřásla série teroristických útoků, k níž se přihlásili radikálové z Islámského státu.
Naplnily se tak obavy indonéských bezpečnostních složek z možné teroristické akce poté, co jejich agenti zachytili zprávy z řad radikálních islamistů, že se v indonéské metropoli chystá „koncert“.
Mezi mrakodrapy a v obřích klimatizovaných nákupních centrech Jakarty vás rozhodně nenapadne, že by se Indonésie měla stát dalším políčkem na šachovnici světového džihádu a budoucím Islámským státem jihovýchodní Asie. A to přesto, že islám je v Indonésii přece jen viditelnější, než když jsem do této země poprvé před dvaadvaceti lety přijel.
Přibylo šátků i projevů vnější zbožnosti. Uměřeněji se oblékají i některé dívky, které vyznávaly západní módu. Nedaleko našeho domu na předměstí Jakarty občas potkávám i dříve nevídané postavy zahalené od hlavy až k patě. A pak takto oděná žena složí nákup do svého auta a suverénně usedne k volantu a vy víte, že se tahle dvěstěpadesátimilionová země stále ještě nepřevrátila vzhůru nohama.
Islám spíše umírněný
Indonésie je zemí nadanou přírodním bohatstvím, ale radikálnímu islámu tady rýže moc nekvete. Porovnejte dvě čísla: 700 a 50 milionů. První z nich je odhad, a to zřejmě ještě nadsazený, počtu Indonésanů, kteří se vydali bojovat do Sýrie. Druhé z nich je členská základna Nahdlatul Ulama, největší islámské organizace v Indonésii, která si klade za cíl šířit poselství tolerantního islámu.
K jejímu odsouzení Islámského státu se připojily všechny hlavní islámské organizace v zemi. Když jsem nedávno přijel na střední Jávu ke svatyni Candi Cetho, hinduistickému chrámu z patnáctého století, vítal mne tam nápis „Odmítáme ISIS“. Po-
Oběti
Zraněný dobné transparenty visí i na jiných místech. Neznamená to absolutní porážku radikální ideologie, také v Jakartě můžete narazit na islámské školy, kde vám budou přesvědčivě tvrdit, že Islámský stát jedná zcela v souladu se samotnou podstatou islámu, jenže lidé na ulicích vám řeknou, že k tomu, abyste byl dobrý muslim, nemusíte useknout hlavu každému, kdo nebude chtít slepě kráčet ve vašich stopách.
Na taktice se ostatně neshodnou ani sami radikálové. Organizace Sharia4Indonesia se rozpadla v doktrinářských diskusích a k oslovení širší veřejnosti jí nepomohlo ani tvrzení, že za přírodní katastrofy nedávné doby může to, že se země, s výjimkou provincie Aceh, neřídí islámským právem.
Asi největší šance se pro radikály otevírala v chaotických letech po pádu prezidenta Suharta v roce 1998. Tehdy jsem ve městech potkával postavy s nášivkami Laskar Jihad a výbuch na ostrově Bali zabil víc než dvě stovky lidí. Od té doby Indonésie pokročila, někdy vrávoravě, ale přece jen vpřed. Oproti státům ohrožovaným náboženským extremismem zde nevládne represivní diktatura, která by naháněla mládež do řad islamistů, vlády se nestřídají převraty, ale volbami, stabilizovaná ekonomika brání sociálnímu výbuchu a svoboda projevu nechává prostor pro projevování názorů bez použití násilí.
A tak je možné, že zatímco jsme soustředili pozornost na Blízký východ, ten opravdový zápas o duši islámského světa se možná odehrává v Indonésii, v zemi s největším počtem muslimů na světě, která by se mohla stát modelovým příkladem umírněné víry a která se nenechá vykolejit, ani když ji teroristé dokážou na chvíli bolestivě zasáhnout.
Pár hodin po včerejším výbuchu už byla indonéská metropole zase ucpaná dopravními zácpami tak jako každý jiný den. Prodejci se vrátili ke svým stánečkům a teroristům poslali obyvatelé Jakarty na sociálních sítích vzkaz: Kami tidak takut – My se nebojíme.