Kdy Fiala dovalí ODS do kopce? Od víkendového kongresu ODS se nečeká větší překvapení. Mezi modrými zavládla zvláštní spokojenost, že strana vůbec přežila.
Petr Fiala je asi nejvzdělanějším předsedou některé z domácích politických stran. Je si toho vědom a rád na to poukazuje. Podobá se v tom bájnému Sisyfovi, lstivému králi Korintu, a podobně jako on se pokouší dovalit svůj kámen na kopec ve stejné křeči bezvýchodnosti, na niž byla i Sisyfova příslovečná chytrost krátká.
Inteligence volby nevyhrává, bohužel stejně jako faktické zásluhy či výsledky vládnutí. Sobotkův kabinet se dnes nezaslouženě veze na vlně malého ekonomického zázraku – a opozice jen neškodně poštěkává.
Přiznejme Fialovi, že jeho ODS to z dlouhodobějšího pohledu dělá šikovněji než Kalouskova TOP 09. Stala se přesvědčivějším mluvčím dobře uchopitelné socioekonomické skupiny, živnostníků, razí realističtější kurz v přistěhovalecké i vůbec evropské politice a ještě si méně žlučovitým stylem tolik nezavírá dveře k možné budoucí spolupráci v rámci širších koalic.
Čas sílícího socialismu, přerozdělování, regulací všeho druhu a oligarchizace politiky by měl být ideální pro nástup pravicové oponentury. Ovšem ODS zrazují jak témata (boj proti evidenci tržeb lze snadno vykládat jako zastávání se zlodějů), tak prostředky (sněmovní obstrukce vnímá běžný člověk tak, že poslanci nepracují). A samozřejmě jí svazuje nohy setrvačnost, tíha minulosti, komplikující rychlejší obrat.
Pod Fialovým vedením se ODS alespoň stabilizovala. Neděsí se už každého průzkumu preferencí, ve volbách jakéhokoliv druhu by už téměř jistě neměla spadnout pod pět procent. Na toto pevné jádro, které ukazuje ochotu dát jí novou šanci, teď musí pomalu nabalovat další vrstvy.
Nejjednodušší je v tuto chvíli asi sázka na slábnutí partnerské TOP 09, která utrpěla těžké rány jak odchodem Karla Schwarzenberga, tak rozvodem se Starosty a nezávislými. Pokud v regionech nezakořeněná Kalouskova strana na podzim v krajských volbách propadne, je bitva o lídra české pravice rozhodnuta, jakkoliv ODS z druhé strany hrozí rýsující se spojenectví Svobodných se Stranou soukromníků, respektive s peněženkou miliardáře Iva Valenty.
Pokud občanští demokraté uhájí pozice v krajích a šikovným manévrováním se dostanou i do jejich vedení, jejich sněhová koule by se mohla dát rychleji do pohybu. Zázraky však čekat nejde. I když se modrým významnější obrat podaří, bude to záležitost nejméně na dvě volební období. A to ještě v závislosti na měnící se podobě domácího politického spektra a vnějších vlivech, zejména pokračování migrační krize a posunech uvnitř EU.
Snad proto zavládla v ODS jakási průběžná spokojenost, že strana, která psala dvacet let dějiny této země, alespoň slezla hrobníkovi z lopaty. Že se vlastně nedá dělat o moc víc než trpělivě čekat.
A tak ODS dnes prakticky ničím nepřekvapuje, což by i konzervativní strana občas měla. Mezi kandidáty do voleb se blýsklo snad jediné zajímavější jméno bývalého policejního prezidenta, Martina Červíčka. Ani na víkendovém kongresu se nečekají větší změny, v personáliích ani programu. Sjezd slavně potvrdí předsedu, který nijak nestrhává, protože v čele vlády je přece muž ještě méně výrazný. Bude to stačit na to, dovalit ten balvan až na vrchol?