Alan Rickman, pravý gentleman
PRAHA Vědělo se o něm předem, že dvě věci nenávidí: věčné otázky na Harryho Pottera a tvrzení, že jeho hrdina z potterovské ságy profesor Snape je padouch. Paradoxně oboje vyslechl Alan Rickman hned v úvodu loňského Febiofestu, který mu udělil čestnou cenu Kristián za přínos světové kinematografii – ale ani nehnul brvou, odbyl to žertem. Jako pravý britský gentleman, jímž také po všech stránkách byl.
Prezident i šerif
Důstojná zdrženlivost a suchý sarkasmus jej provázely jak v osobním vystupování, tak v četných rolích. Když uváděl na Febiofestu premiéru filmu Králova zahradnice, který podle svého scénáře sám režíroval a po boku Kate Winsletové si v něm zahrál francouzského krále Ludvíka XIV. z dob, kdy budoval zahrady ve Versailles, popsal zážitky z natáčení věcně a zároveň zábavně: „Těhotnou Kate jsme házeli do ledové vody, točili jsme divokou jízdu kočárem, který se převrhne, zkrátka užž zítraít v časopisu Víkend DNES neustále jsme všichni tančili na ostří nože.“
Rickmanův život se zprvu odvíjel poklidněji, až do dvaačtyřiceti let se věnoval pouze divadlu a občas televizi, kde si zahrál třeba Tybalta v adaptaci Romea a Julie. Ale pak si ho vyhlédli pro Smrtonosnou past, kde v roli Hanse Grubera změřil síly s Brucem Willisem, a následovaly další nabídky. Od šerifa z Nottinghamu v Robinu Hoodovi: Králi zbojníků, jehož roli přitom dvakrát vrátil, přes Brandona v Rozumu a citu či Phila v Dohola až po ženáče Harryho, který se v Lásce nebeské tak pošetile zaplete s vlastní sekretářkou. Hrál Ronalda Reagana, ale také půjčoval svůj hlas pohádko-
Profesor Snape vým postavám včetně obou dílů Alenky v říši divů – druhý přijde do kin letos. A jeho poslední rolí se stal generál ve filmu Eye in the Sky, který se věnuje válce s teroristy.
Před necelým rokem mu tleskali diváci pražského Febiofestu, slíbený návrat však Alan Rickman už nestihl. Britský herec zemřel na rakovinu ve věku 69 let.
Miloval Ameriku
Poté, co si Rickmana do role Snapea vyhlédla sama autorka předlohy J. K. Rowlingová, ačkoliv studio mělo jiného kandidáta, a prošel celou ságou, se stal světoznámou filmovou hvězdou. Přesto se rád a často vracel k divadlu, jež označoval za magický svět a za svou první lásku; nezanevřel ani na výtvarné umění, které původně studoval.
Fakt, že jeho ztvárnění Grubera ve Smrtonosné pasti zařadil Americký filmový institut do stovky nejlepších filmových zlosynů všech dob na 46. místo, Rickmana nijak zvlášť nevzrušoval, pyšnější byl na své nominace na divadelní ceny Tony nebo trofeje Laurence Oliviera.
Ale na druhé straně nepatřil k pokryteckým umělcům, kteří zvysoka ohrnují nos nad Hollywoodem. Naopak říkával: „Já Ameriku miluju. Vždycky se tam najde něco z Anglie, zato když přiletím domů, už na schůdcích při vystupování z letadla mě to nutí zmenšit všechna měřítka a rychle si připomenout, že zase musím začít říkat děkuji a promiňte, být zdvořilý, skládat poklony. Amerika mi prostě umožňuje chovat se jako nemotora, což opravdu jsem,“vykládal Alan Rickman.
Ale z osobnosti výjimečného herce s charakterem britského gentlemana mu ani takové přiznání neubralo ani o píď. Spíše naopak.
Host Febiofestu