KOUZLA A MILIONY

Rozhodně

nesouhlasím s patetickými pohádkami, podle kterých plné pokladnice kazí charakter a jen chudákovo srdce může být ryzí. Kdyby se mi na začátku pololetí nedostávalo na zaplacení kroužků pro děti, nepřipadala bych si jako vzor ctnosti, ale jako neschopný živitel. Možná jsem případ pro psychologa, ale za všechna ta juda, florbaly, klavíry a výtvarky zaplatím ráda. Věřím, že vesmír to nějak zařídí – a příští pololetí budou na tyhle bohulibé aktivity peníze na účtu zas. Je v tom kouzlo, nepochybně.

Vím o dalším esotericko-čarodějném fíglu: vyzkoušela jsem mnohokrát, že když si dám do peněženky bankovku lícovou stranou nahoru, vydrží mi mnohem déle než papírek, který vyčuhuje rubem navrch. Fakt. Taky nemuchlat stovky mezi mince! Když je z lenosti neuložíte úhledně tam, kam patří, budete muset do bankomatu častěji.

Racionální čtenář už mi nejspíš diagnostikoval obsedantně-kompulzivní poruchu. Ovšem já směle dodám, že studie, která by dokázala přímou úměru mezi skuhráním nad nedostatkem peněz („ach jo, nevím, jak dám příští měsíc dohromady prachy na nájem“) a platební neschopností, tak takhle vědecká studie skutečně... neexistuje. Ale moje finanční intuice garantuje, že když usednete k internetbankingu s dobrou náladou a pošlete peníze za elektřinu s čirým optimismem, vlastně o nic nepřijdete. K článku Vlaďky Šumberové o krocení rodinného rozpočtu dodávám toto: Zkroťte hlavně svůj pesimismus. Aneb nevyděláváte miliony? Zatím!