Co hledáme v příštích časech, už tu mělo být

reportérky MF DNES

Když šli letošní maturanti k zápisu do první třídy, zbývaly Stevu Jobsovi ještě celé čtyři roky, než představil světu svůj první iPhone. On sám už může několik let jen z metafyzického nadhledu sledovat, jak moc on a další inovátoři od té doby změnili svět kolem nás.

Když se podívám na to, jak funguje česká škola (protože právě s ní jsem i díky svým dvěma školou povinným dětem v úzkém kontaktu), vypadá to, jako by si těchto změn zatím stihnout nestačila – na rozdíl od dětí. Natož aby uvažovala o tom, jak bude svět vypadat, až k maturitě půjdou letošní prvňáčci.

Jak důležité je, aby se to změnilo, mi potvrdila i anketa uveřejněná na této stránce. Ve školství sice přímo působí jen část lidí, kterých jsme se ptali na budoucnost vzdělávání, přesto ani jeden z nich účast neodmítl. Beru to jako doklad, že školství a to, co s ním bude, je všeobecně pokládáno za velmi důležitou věc.

A ještě na jedné věci se shodli. Otázky většina z nich považovala za příliš svázané s tím, v jakém světě žijeme dnes. Očekávají, že věci se budou muset změnit radikálně, aby škola obstála. A že za patnáct let, jež jsme stanovili jako horizont, už většina odpovědí na ně nebude důležitá.

Ale ukázalo se na nich, že dnešní střety a diskuse toho typu, zda mají číšníci nebo zdravotní sestry povinně maturovat z matematiky, jsou malicherné a jsou zbytečnou ztrátou času.

Bojím se, že tento čas nám bude chybět.

Snad na to nedoplatí právě ty děti, které příštích pár dní budou při zápisech předvádět, jak moc jsou šikovné a jak moc už toho umějí.

Právě ony by v tom byly úplně nevinně, jejich život by naše dnešní chyby a omyly poznamenaly nejvíc.