Do čela Tchaj-wanu míří poprvé žena
TCHAJ-PEJ, PRAHA Křehká devětapadesátiletá Cchaj Jing-wen, jež prý nikdy nezvyšuje hlas a s výraznými brýlemi připomíná spíše profesorku (jíž ostatně dříve také byla) než političku, se dnes velmi pravděpodobně stane první ženou, která usedne do prezidentského křesla na Tchaj-wanu. Otázkou je, zda je jí co závidět. Je bez diskuse, že tenhle post je jedním z nejtěžších a nejnebezpeč- nějších vůbec. Pokud Cchaj Jing-wen vyhraje, povede ostrov, na který z pevninské Číny míří stovky raket a o němž Peking tvrdí, že je jeho posvátným územím. V neposlední řadě bude muset delikátně balancovat potřeby svého demokratického domova s velmocenskými zájmy USA a Číny.
V Pekingu se jejího vítězství děsí. Panují obavy, že jako šéfka opoziční Demokratické pokrokové strany, z jejíchž řad se často ozývají hlasy po vyhlášení úplné nezávislosti, se pokusí zvrátit vývoj posledních osmi let. Ten se vyznačoval výrazným oteplováním ve vztazích s Pekingem a jeho protagonistou byl dosluhující pročínský prezident Ma Jing-ťiou zvolený v roce 2008 za vládní Kuomintang.
Nynější volby (vedle prezidentských se konají také parlamentní) dobře symbolizují, jak obtížný je boj Tchaj-wanu o vlastní identitu. Čína ho považuje za svou vzbouřeneckou provincii a hrozí, že pokud by se místní politici rozhoupali k vyhlášení nezávislosti, obsadí ho silou.
Předchozí prezidenti propadli snahám o dosažení trvalého usmíření s Pekingem. Ma Jing-ťiou před lety přesvědčil obyvatele, že jen to může ostrovu přinést prosperitu. Většina frustrovaných Tchajwanců
Favoritka má však nyní pocit, že tahle cesta je zavedla do slepé uličky, a (jak přesvědčivě dokládají předvolební průzkumy) požadují změnu.
Cchaj Jing-wen, která už byla také viceprezidentkou země, se v předvolební kampani snažila o vyzdvižení svébytné tchajwanské kultury a demokracie. Přesto si jen málokdo z analytiků myslí, že by se v případě svého vítězství pustila do bezhlavé konfrontace s Čínou. Tchaj-wan, který se řadí mezi dvacet největších světových ekonomik, je už dnes s pevninou hospodářsky silně propojen a nemůže si dovolit o tyto vazby přijít.
Na druhé straně lze očekávat, že Cchaj Jing-wen jako hlava státu by byla zastánkyní opatrnějšího postoje Tchaj-wanu vůči pevninské Číně. Případně jeho větší emancipace. Že ani to by se Pekingu příliš nelíbilo, je nasnadě.
Pokud dnes vyhraje prezidentské volby opoziční vůdkyně Cchaj Jing-wen, Peking to rozhodně nepotěší.